Článek: Nedělní poslech 26

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 26

Victimer22.1.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Fogh Depot a její album "Turmalinturm".

Na chvíli teď zase zapomeňme na tvrdé kapely s ještě tvrdšími výrazy na promo fotografiích a zapomeňme i na jejich nečitelná loga. Dnešní neděli bych rád poslal trochu jiným směrem. Do vod experimentálně elektronických, kterým velí především rozvaha a chuť si hrát. Se smysly, s náladami, s prvky, které jsou právě k dispozici. Je jich víc, ale bát se jich rozhodně nemusíme.

Turmalíny jsou minerály se skelným leskem a nestálým složením. Jsou průsvitné a svým způsobem krásné. Jako turmalín se prezentuje také nové album ruské trojice Fogh Depot, která si libuje v kombinování elektroniky, neoklasické hudby a jazzových postupů. Turmalín je kámen, který lze poměrně snadno připravit a hudba Fogh Depot se zase poměrně snadno snáší. Tváří se jako mnohobarevná, ale dohromady tvoří pevný svazek uklidňujících účinků. Najazzlá moderna, která funguje na bázi easy příjmu, ve které je přítomná melancholická linka vinoucí se celým albem a která nepůsobí nabubřele. Je pokorná a klidně zadumaná.

Turmalinturm je druhým albem souboru a druhým albem spadajícím do povedené partičky kapel srocených pod labelem Denovali Records. Najít se dají zajímavá jména a Fogh Depot mezi taková určitě patří. A pokud stále váháte, poslech novinky by měl všechny pochybnosti vyvrátit. Tihle Moskvané jsou schopní potěšit ucho posluchače nejedním chytlavým momentem, ale zároveň na nich nijak neujíždí, protože vnitřně stejně prahnou po experimentech a skládání po zemi rozsypaných sklíček v jeden krystal.

Turmalinturm je albem, které vyžaduje klid okolí, aby mohlo vyzařovat ten svůj. Věnovat mu pozornost znamená zkoušet tu jeho vlastní. A umí ji udržet, skutečně ano. Na podobné bázi je sice venku několik dalších skvělých nahrávek, pod kterými jsou podepsáni okázalejší interpreti, ale jsou to právě tyhle Nedělní poslechy, které mají nabídnout ty ostatní, o kterých se možná tolik neví, ale jsou dost zruční na to, aby své předchůdce zdatně následovali. Fogh Depot jsou právě takoví. A Turmalinturm je povedeným albem, kde lze nalézt hodně inspirace, ať už je míněna z různých stran. Teď je to jen vás.

Kapela: Fogh Depot

Album: Turmalinturm
Styl: nu jazz / electronica
Vydáno: 10/2016
Země: Rusko
Vydavatel: Denovali Records
Odkazy: facebook // soundcloud

Sestava kapely:

tříčlenná, autorovi článku dobře utajená

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.