Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 29

Nedělní poslech 29

Victimer12.2.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sanatana a její kompilační album "Brahmavidya".

Sledovat novinky se vyplácí a vyplatilo se to i v případě vývoje nového alba ukrajinských mágů Nokturnal Mortum. Komu po přečtení tohoto jména vře v žilách krev a hodlá poukázat na kontroverzní pověst kapely, může článek v klidu přeskočit. Pokud mu ale nedá zvědavost, může ve čtení pokračovat, protože se budeme věnovat úplně jiným věcem. Jurgis, současný to člen NM, se během ledna vydal na dlouhou pouť a je to myšleno jak vzdáleností z Charkova do Indie, tak dlouhověkostí hinduismu. Jeho kapela Sanatana se ve svých textech, hudbě i image věnuje védismu, tedy prazákladu hinduismu, a na toto téma čerstvě nahrála kvantum nové muziky.

 


Kvantem rozumějme dvě za sebou vydaná alba Brahma a Vidya, která si lze pořídit i v jednom balení, tedy kompilačně pod názvem Brahmavidya. Obě alba se navzájem liší svou hudební náplní, ale hlásaním staré pravdy jsou jako bratr a sestra. Brahma je albem metalovým, vládne na něm síla melodií, všudypřítomné ethno prvky, které zde nejsou tak dominantní, a čisté zpěvy. Žádný brutal, ale příjemná exkurze na východ, která spíš osvěží, než naplive do tváře. Vidya je pak albem, které na metal zcela rezignovalo a věnuje se víc samotné meditaci, protože se na něm hraje akusticky a dává větší důraz na zmíněné vedické učení, které lze v tomto případě uchopit a vnímat o poznání hlouběji.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/sanatana1.jpg                               http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/sanatana2.jpg


Jurgisovo členství v Nokturnal Mortum by mohlo vést ke vzájemnému srovnávání. Lehčí tvář Sanatana tomu většinově zamezí, i když něco málo k porovnání se asi najde. Počítat můžeme jak kladný vztah k folklóru, tak svojský cit pro melodie. Jinak ovšem cesty obou souborů vedou jinam. Symbolika rodného kraje v podobě břízových remízků se hodí jen k NM a když už máme cítit odkaz domoviny skrz hudbu Sanatana, dostane se nám uspokojení pouze zpěvem, který je v metalové části kompilace veden v rodné řeči, a typicky slovanskou melodikou. Pokud jde o kousek hrdé Ukrajiny, tak ten si sebou vezmeme stejně jen z části Brahma, jinak v této zemi prakticky nemáme co pohledávat a mystičtější Vidya nás z ní pomalu ale jistě vypoklonkuje.


Poslech kompilace lze rozdělit na dva díly a stejně tak nechat znít jako celek. Kdo má víc času se přemístit do dalekých hor, jistě zvolí variantu číslo dvě. Sanatana nabízí dvě možnosti, jak naložit s vnímáním a zapojením orientálních motivů do jejich hudby. Kdo má rád podobné výlety stranou domoviny a přitom nepohrdne kapkou ukrajinského kování, ten by mohl využít i této spirituálně laděné výzvy.

 


Kapela: Sanatana

Album: Brahmavidya
Styl: ethno metal / ethno folk
Vydáno: 01/2017
Země: Ukrajina
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Roman Kucherenko - baskytara
Jurgis - zpěv, kytara, perkuse
Maha Shakti - zpěv, klávesy, lyrika
Viktor Vrajendra - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky