Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 2

Nedělní poslech 2

Jirka D.31.7.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Nibiru a její aktuální EP "Teloch".

Itálie a psychedelie podladěných kytar, to jsou samozřejmě a především Ufomammut, k nimž psát cokoliv bližšího snad pro čtenáře Echoes není třeba. Nibiru jsou služebně mladší a namísto směřování k stonerovému zvuku po vzoru úspěšných kolegů volí méně přitažlivou cestu dronu, cestu okultní atmosféry a ... a samozřejmě podladěných kytar. Máte rádi Dark Buddha Rising? Zkuste Nibiru!

 

Nibiru band

 

Nibiru hrají čtyři roky a po letošním odchodu kytaristy a vokalisty Siatrise fungují aktuálně jako trio, které při prvním pohledu na současnou promo fotku vypadá, jako by bylo složené z lidí ze zcela odlišných kapel a žánrů. Krátká historie ale nutně neznamená krátkou diskografii, která už loni obsahovala tři dlouhohrající desky, semknuté konceptem trilogie a představující postupně se proměňující zvuk kapely. Ten se poměrně přirozeně pohybuje mezi mantinely atmosférických ploch s téměř až rituálním přesahem, až po nekompromisní zvukovou deprivaci sludge metalového rázu. Ohledy na posluchače až na posledním místě.

 

Naše koncerty jsou rituály, ale jsou taky velice fyzický zážitek. Energie proudí od nás k posluchačům a pak se k nám vrací. Je to taková výměna energií.

 

Těsně před vydáním třetího alba Padmalotus (květen 2015), které mělo doposud nejvíc kytarový zvuk, ale taky nejméně povedený obal, se Nibiru předvedli na vpravdě kultovním festivalu Roadburn v Holandsku, a to už zavazuje. Možná jakoby si toho kapela byla vědoma a možná i díky nasazení posledních tří let přišla letos (zatím) pouze se dvěma skladbami, které v březnu vyšly coby EP Teloch. Na něm Nibiru zúročují vše, což se v předchozích letech naučili, a celkem obezřetně servírují jak psychedelickou dálavu Carma Geta, tak kytarovější a místy slušně rychlou titulní věc Teloch. Celkových dvaadvacet minut stačí tak akorát, přičemž první song je třeba přijímat v kontextu výše napsaného a současně být fanoušek Sunn O))). Pak to jde snadno a představa výborného úvodu jejich komorně pojatého koncertu je hodně přitažlivá. Druhá skladba je pro Nibiru typičtější a v rámci možností posluchačsky přístupnější. Pokud tedy máte rádi, když to s vámi někdo nemyslí tak úplně dobře.

 

 


 

Kapela: Nibiru

Album: EP Teloch

Styl: psychedelic sludge / drone

Vydáno: 3/2016

Země: Itálie

Vydavatel: Argonauta Records (Itálie)

Odkazy: bandcamp, facebook

 

Současná sestava kapely:

RI - baskytara, synths

Ardath - kytary, vokály

L. C. Chertan - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 4.3.20 3:26

Rozumíme si velice, je to vaše věc a já si o tom můžu myslet cokoliv, což nemusí nutně znamenat, že si myslím opak, jak předpokládáš. Tu výtku TT-ho ohledně zvuku a masteru pro LP jsem směřoval k faktickým otázkám. Dvě, tři stručný odpovědi a bylo by bývalo hotovo. Triumvirát TT svého času doporučoval, ale bylo by fakt divný, kdyby si ujel i na Ascetic. Všechno je jak má, myslím. K tomu vnímání zvuku. Napsal jsi "nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu ... pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky" — přesně přes tohle "pocitový" relativizování (DR) vnímání zvuku dojde k tomu, že je někdo schopnej pustit ven nahrávky, co zní přesně jak by neměly...ehm. Ještě, že lidi jako Jirka publikují fakta a nepíšou čistě jen o pocitech. K Devourment - slušně odvedenej špatnej standard. Mj. dvě skladby na Budhovi mají stejný DR jako Devourment. Vy fakt nejste žádní Floydi. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky