Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 30

Nedělní poslech 30

Sarapis26.2.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Flesh of the Stars a její album "Anhilla".

Američané Flesh of the Stars možná na první pohled vypadají nevinně a nenápadně, ale mezi pixely obrázku dvou obrýlených pánů se skrývá něco vážnějšího než jen bohapustá kratochvíle. Flesh of the Stars roztlačili svou doomově obtěžkanou kárku v roce 2014 tak vehementně, že od letošního února mají venku už třetí nahrávku. Společné body mezi velmi pomalou a rozvážnou hudbou a poměrně rychlým tempem její realizace byste asi ani neměli chuť hledat, ale jedna shoda se přece jen najde - obojí jim jde jako když másla ukrajuje.

 

Flesh of Stars ale nejsou jenom dva hudebníci - jsou dohromady čtyři. Jako svou domovinu uvádí sice Chicago, ale jinak jsou roztroušení po více městech, mezi nimiž je spíše než autobusové linky spojuje virtuální prostředí. Z toho důvodu se také jedná především o studiový projekt než o klasickou kapelu. Kromě tohoto souboru mají na svědomí i několik sólových aktivit a někteří z nich se živí jako zvukoví inženýři. Bubeník Nico Ciani je též grafik a fotograf a co se týče dnes představované nahrávky, tak má na svědomí právě její grafickou stránku.

 

 

Pokud si vpustíte album Anhilla do místnosti, bude vám stačit jen pár desítek vteřin, abyste poznali, že nahrávka se pohybuje v poněkud jiném časovém pásmu, než se zrovna nacházíte. Pomalé, těžce se valící riffy a melodie táhnou vteřinovou rafičku k ciferníku, stejně jako lodní kotva padá ke dnu. Nejsou to jen doomové chmury, jsou to i bublající močály sludge a dřevní jednoduchost praotců z konce šedesátých let. Nahrávka vyžaduje trpělivost, ale i po prvním zběžném proniknutí skrze těžce prostupná rašeliniště jistě poznáte, že nejde jen o povrchní rozmar, ale že máte tu čest s něčím hodnotnějším.

 

“Nikdy jsem nebyl příznivcem hi-fi zvuku metalových nahrávek. Když mají takový dodatečný lesk, tak jim pak schází správný vnitřní feeling. S Mikem tomu říkáme L.A. studio sound. Já jsem ovlivněn především esteticky zaměřenou produkcí konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, takže je pro mě přirozené pracovat tímto způsobem. Analogová zařízení používáme všude, kde to má smysl (a občas i tam, kde to smysl nemá). Snažím se s tím moc nepárat. Zakalený zvuk metalových nahrávek, to je to, čím žiju. Má to podle mě tu správnou atmosféru.”

Matt Ciani pro Doom Metal


Nejen hudebně, ale i zvukově se Flesh of the Stars částečně vrací do dávných dob, kdy nové styly a přístupy k hudbě živelně budovaly základy pro desítky let muzicírování dopředu. I proto zní zčásti zastarale a zčásti současně. V jejich hudbě najdete vlivy Black Sabbath, Saint Vitus nebo Sleep, zároveň ale nelze jednoznačně říct, že pokud tyto spolky milujete, budete automaticky milovat i Flesh of the Stars. V některých aspektech jsou méně přístupní (jsou hodně pomalí a s vývojem skladby si dávají na čas), v jiných naopak vycházejí posluchači vstříc (např. vokálními harmoniemi, decentním ženským zpěvem). Ať už se k Flesh of the Stars a albu Anhilla postavíte jakkoli, pro Nedělní poslech jsou takřka ideálním tématem.

 

 

Kapela: Flesh of the Stars

Album: Anhilla

Styl: doom metal/sludge

Vydáno: 02/2017

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: facebook

 

Sestava kapely:

Matt Ciani - kytary, zpěv, piano, syntezátory, perkuse
Nico Ciani - bicí 
Mike Fox - kytary, zpěv, syntezátory 
Travis Marmon - baskytara, zpěv

+
Rachel Rustemeyer - doprovodné zpěvy



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky