Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 31

Nedělní poslech 31

Victimer5.3.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Miserist a jeho debutové EP.

Nic pěkného do bytu, tihle Miserist. Je neděle, měl by být klid a pokud možno i mír, člověk by si měl hojit své post večírkovské jizvy na těle i duši a do toho teď tohle. Hlubinná kakofonie, instrumentální experimentování na docela zostra napadeném death metalu, kterým se prolíná všudypřítomná dávka zla, industriální vlákna vedoucí odkudsi z děr sutin a dočkáme se i drone, bude-li ucho dokořán a bude-li vnímat tuhle neveselou společnost. Coby hlukové monstrum nejvíce oplzlých experimentů doporučuji zejména závěrečný song Narikuntu, v něm se Miserist rozpálili do běla. Do industriálního běla.


One man projektů je jako hub po dešti a déšť v tomto případě silně buší do chatrné konstrukce kdysi majestátního komplexu, ze kterého dnes zbyla jen ruina a oči pro pláč. Je ale jen jedním z miliónu, vše pohltila pustina. Ve vzduchu cítím dech smrti, něco co napadlo naši planetu a hodlá zlikvidovat i to, co po dnech apokalypsy zůstalo. A Miserist ztělesňuje posla smrti. Smrti, která se teprve odehraje, a to v časech daleké budoucnosti. Poslech tohoto EPka evokuje pocit, jako když člověk přežije přírodní katastrofu, pak tráví dny schoulen v rozbitých místnostech, kterým chybí čtyři zdi, stabilita a výhled kamkoliv, tedy hlavně do světlé budoucnosti. A po procitnutí si pro něj přijde něco, co zahubí i jej. Říká se, že naděje umírá poslední, ale tady to moc neplatí. Umřela totiž jako první.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/miserist%202017.jpg


Podobně laděných projektů reprezentujících zlo v jeho co možná nejděsivější poloze jsou dnes mraky, až se obávám, že nám tu vyrašil další trend. Obskurní mechanismy se protáčí ve svých slizských kobkách, pohlavkují slunce, nezdraví nás dobrý den a jakýkoliv náznak další naděje zadupou do země. Člověk si musí vybrat, jestli má zapotřebí se nutně účasnit všeho (to jistě nemá), ale s Miserist jsem udělal vážně dobře.


Šest skladeb na ploše půlhodinky se více či méně vyhřívá na deathmetalovém základě, aby jej co chvíli vyplísnilo za podanou ruku, vřelé zázemí a naplivalo mu do tváře. Miserist jsou o experimentech se zvukem a prohlubování možností ve jménu děsivě navozené iluze. Nepotřebují k tomu vokál, jen vlastní zvukovou schizofrenii, kterou tahají do šířky a nezdravě rozpínají. Podobnosti? Tak určitě, ale neviděl bych je úplně jako podstatné. Kdo má zájem se setkat tváří v tvář neznámé entitě zaručující brzký odchod na onen svět, má ideální příležitost s tímto EP. Tak prosím...

 


Kapela: Miserist

Album: Miserist (EP)
Styl: experimental death metal
Vydáno: 02/2017
Země: Austrálie
Vydavatel: Krucyator Productions
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
--



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky