Článek: Nedělní poslech 32

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 32

Garmfrost12.3.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme temný spolek Au-Dessus a jejich znovuvydaný eponymní debut.

K poobědové seanci se poslech sebedestrukční post-blackové mašinérie s atmosférickými manýrami věru příliš nehodí. Nechte to na podvečerní procházku. Nejlépe až po tmě. Au-Dessus pochází z Litvy a rádi své postoje halí do košatých kompozic s velkou dávkou černoty. Sami svoji hudbu popisují jako ničitele společenských postojů, plnou snahy způsobit posluchači stav nepohodlí. Kapela ráda koncertuje a zavítala i do našich krajin. Přesněji řečeno do Prahy na podzim loňského roku ve společnosti kapel Sunnata a Tosiro, kde docela zaválela. Členy kapely můžete znát z technicky deathovových Paralytic, po kterých určitě bez váhání šáhněte.

audessus

Au-Dessus trýzní scénu zhruba tři roky a mají na kontě eponymní EP z února 2015, které jim vydal label Withing Hour Productions. Nyní je streamují na svém bandcampu zremasterované od frontmana Mantase. Nový zvuk nahrávce každopádně prospěl, je mohutnější a prostorovější.

Pořadí i číslované názvy písní jsou zachovány, jen jsou proloženy ambientními kousky s názvy jako I. II., II. II., III. II., IV. II. Muziku Au-Dessus není jednoduché k něčemu přirovnat. Což je vzhledem ke startovní čáře velice sympatický jev. Ano, bylo by snadné přihodit pár veličin k popisu. Kapela se ráda rochní v disonančních akordech, ale jakékoliv přirovnání by bylo matoucím a nepřesným. Au-Dessus loví i v melodicky rozmáchlých vírech, ve kterých tečou slzy. Své písně gradují, ale také křiví. Občas se zadumaně mračí, když strojově chladně odtikávají vteřiny, někdy zase uhání v tremolech a nakonec se nebojí rozkřičet se o své bolesti… No, je toho na jednoho mladého pošťáka až až, ale uniforma mu sedne, to zase jo… V květnu jim vyjde druhý počin, nazvaný End of Chapter. Jsem zvědavej, kam je ty dva roky zavedly...

Kapela: Au-Dessus

Album: Au-Dessus
Styl: post-black metal
Vydáno: 02/2017
Země: Litva
Vydavatel: Withing Hour Productions
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:

Mantas – zpěvy, baskytara

Simonas - kytara

Jokūbas - kytara

Šarūnas - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.