Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 33

Nedělní poslech 33

Sarapis26.3.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sunless a její album "Urraca".

Jestli už máte plné zuby všeho toho disonantního a disharmonického metalu, který v posledních letech zažívá špičku své paradoxní obliby, pusťte horkou kliku dnešního Nedělního poslechu a utíkejte pryč. Dnes to totiž bude opět spíše hnusné než hezké a více než erupci estetického štěstí lze očekávat nepříjemné chvění a slabou nevolnost. I muži mají své dny a ty holt bývají vyplněny poslechem podobně laděných lahůdek.

 

Z těch, co tu po úvodním varování zbyli, jistě nemalá část vyhledává drásání nervů v podání kapely Gorguts. Právě pro ně mám dobrou zprávu - píseček amerických souputníků Sunless je podobný kanadské směsi - jehly, kočičí trus, střepy od přesnídávek a technický deathmetal, příjemný jako posezení na zaostřeném kůlu. Sunless sice dopřávají i místa pro regeneraci mozkových buněk, ale primární úkol je jasný - rozšlápnout jich co nejvíce.


Rok vzniku 2015 umožňuje kapelu Sunless stále považovat za velmi mladé těleso, ale ve světle předchozích aktivit jednotlivých členů i dle parametrů debutové nahrávky je nabíledni, že album Urraca mají na svědomí zkušení borci. A jakoby se všechny nasbírané zkušenosti měly zúročit až právě teď, mám pocit, že Sunless mají ze všech předešlých či souběžných (pro Středoevropana) neznámých jmen asi nejlépe našlápnuto.

 

Kapelu tvoří tři členové, ale dělají bugr, jakoby jich bylo dvakrát víc. Posluchači nezbývá než se pevně chytit židle nebo nějakého jiného kusu nábytku, protože nálet riffů, rychlých zvratů, rytmických otoček a všemožných pokusů o vyloupnutí mozku z hlavy je tolik, že to lze stěží ustát na vlastní pěst. Příznivci již zmiňovaných Gorguts nebo Ulcerate vědí svoje. Sunless ale přece jen trochu myslí i na to, že člověk má city a kromě toho, že občas z milosti poskytnou špetku humanity, tak celkově vzato jsou na poměry žánru docela stravitelní. Také nelze přeslechnout kradmé pohledy do hájemství blackmetalových ošklivců či dokonce loupání perníčku u Deathspell Omega. Ale spíše než obvinění to prosím berte jako asociaci, která není překážkou při tužení sympatií.

 

Urraca je slibným vstupem na scénu, kde kromě muzikantských dovedností vládne i smysl pro atmosféru. Ta je srovnatelná s počiny již jmenovaných mistrů, ale má v sobě i trochu toho lidského tepla. Zkuste nasát, co Sunless nabízejí k napojení a pak se třeba můžeme vsadit, jestli po nich chňapne nějaká osvědčená značka, nebo zůstanou věrni UG. Já tipuji jedničku.

 

 

Kapela: Sunless

Album: Urraca

Styl: technical dissonant death metal

Vydáno: 02/2017

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: facebook

 

Sestava kapely:

Lucas Scott - kytary, zpěv
Mitch Schooler - baskytara
Ben Iburg - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky