Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 33

Nedělní poslech 33

Sarapis26.3.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sunless a její album "Urraca".

Jestli už máte plné zuby všeho toho disonantního a disharmonického metalu, který v posledních letech zažívá špičku své paradoxní obliby, pusťte horkou kliku dnešního Nedělního poslechu a utíkejte pryč. Dnes to totiž bude opět spíše hnusné než hezké a více než erupci estetického štěstí lze očekávat nepříjemné chvění a slabou nevolnost. I muži mají své dny a ty holt bývají vyplněny poslechem podobně laděných lahůdek.

 

Z těch, co tu po úvodním varování zbyli, jistě nemalá část vyhledává drásání nervů v podání kapely Gorguts. Právě pro ně mám dobrou zprávu - píseček amerických souputníků Sunless je podobný kanadské směsi - jehly, kočičí trus, střepy od přesnídávek a technický deathmetal, příjemný jako posezení na zaostřeném kůlu. Sunless sice dopřávají i místa pro regeneraci mozkových buněk, ale primární úkol je jasný - rozšlápnout jich co nejvíce.


Rok vzniku 2015 umožňuje kapelu Sunless stále považovat za velmi mladé těleso, ale ve světle předchozích aktivit jednotlivých členů i dle parametrů debutové nahrávky je nabíledni, že album Urraca mají na svědomí zkušení borci. A jakoby se všechny nasbírané zkušenosti měly zúročit až právě teď, mám pocit, že Sunless mají ze všech předešlých či souběžných (pro Středoevropana) neznámých jmen asi nejlépe našlápnuto.

 

Kapelu tvoří tři členové, ale dělají bugr, jakoby jich bylo dvakrát víc. Posluchači nezbývá než se pevně chytit židle nebo nějakého jiného kusu nábytku, protože nálet riffů, rychlých zvratů, rytmických otoček a všemožných pokusů o vyloupnutí mozku z hlavy je tolik, že to lze stěží ustát na vlastní pěst. Příznivci již zmiňovaných Gorguts nebo Ulcerate vědí svoje. Sunless ale přece jen trochu myslí i na to, že člověk má city a kromě toho, že občas z milosti poskytnou špetku humanity, tak celkově vzato jsou na poměry žánru docela stravitelní. Také nelze přeslechnout kradmé pohledy do hájemství blackmetalových ošklivců či dokonce loupání perníčku u Deathspell Omega. Ale spíše než obvinění to prosím berte jako asociaci, která není překážkou při tužení sympatií.

 

Urraca je slibným vstupem na scénu, kde kromě muzikantských dovedností vládne i smysl pro atmosféru. Ta je srovnatelná s počiny již jmenovaných mistrů, ale má v sobě i trochu toho lidského tepla. Zkuste nasát, co Sunless nabízejí k napojení a pak se třeba můžeme vsadit, jestli po nich chňapne nějaká osvědčená značka, nebo zůstanou věrni UG. Já tipuji jedničku.

 

 

Kapela: Sunless

Album: Urraca

Styl: technical dissonant death metal

Vydáno: 02/2017

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: facebook

 

Sestava kapely:

Lucas Scott - kytary, zpěv
Mitch Schooler - baskytara
Ben Iburg - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky