Článek: Nedělní poslech 36

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 36

Sarapis23.4.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Rope Sect a její album "Personae Ingratae".

O kapele Rope Sect se toho ve veřejně dostupných zdrojí moc nedočtete. Trio působící v Německu, to je asi to nejzásadnější a nejspolehlivější zjištění. Jinak spíše jen mlha a spousta prostoru pro domněnky a fantazii. V dnešní době je zkrátka v módě být obestřen neprůhledným závojem tajemna, probouzet v lidech zvědavost a dráždit smysl pro konspirace. Rope Sect jsou dalším takovým úkazem, nicméně pokud netrváte na jménech, fotkách a adresách, může vám to být jedno.

Zařadit žánrově tuto nahrávku nebude úplně jednoduché. V první řadě se jedná o underground, neboť album vychází kromě své neuchopitelné digitální formy jen na kazetě u hyperaktivního labelu Caligari Records (pozor na něj!) v nákladu 200 kusů. Hudebně může posluchač očekávat melancholickou až depresivní náladu s leckdy ironickým vyzněním. Album má nenápadné metalové kořeny, na nichž post punkový odér díky posmutněle apatickému zpěvu, přímočarosti a syrové produkci ochotně udusává hlínu. Kdesi jsem narazil i na přisouzení deathrockové nálepky. No, i tak tomu může někdo říkat. Nejdůležitější však je, že se jedná o chytlavou dvacetiminutovku, které nechybí šťáva ani charisma.

Rope Sect se podařilo udržet skladby v jednotné atmosféře a zároveň nenudit. Každá skladba má nějaký svůj stěžejní nápad, melodii, motiv, na němž píseň stojí a nepadá. Ne vše je chytlavé na první dobrou, ale střídmý rozsah nahrávky umožňuje brzký návrat na start. A když přijde na řadu hitovka jako King of the Night, je vymalováno. K našim západním sousedům tedy míří pochvala a k vám nedělní doporučení.

<a href="http://caligarirecords.bandcamp.com/album/personae-ingratae" data-mce-href="http://caligarirecords.bandcamp.com/album/personae-ingratae">Personae Ingratae by ROPE SECT</a>

Kapela: Rope Sect

Album: Personae Ingratae

Styl: death rock/post punk

Vydáno: 04/2017

Země: Německo

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp

Sestava kapely:

Inmesher - kytara, bicí, zpěv, baskytara
Harbinger - baskytara
Gaarentwynder - kytary

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.