Článek: Nedělní poslech 38

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 38

Victimer7.5.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sól a její album "Upheaval".

V Portlandu zase prší, pěkně není ani na Islandu a to naše jarní slunce vyleze taky jen někdy. Dojmy z počasí ale nechme stranou a chvilku se pověnujme jen spojení Portland - Island. Je velmi prosté, protože kapela si dala do vínku název Sól, což na ledově chladném ostrově v minulosti neznamenalo nic jiného, než právě slunce. A toho je nadále nedostatek. V pochmurné hudbě Sól zcela určitě.

Ta jako by jej pouze hledala, někde mezi hustým stromořadím snad i zahlédla, pokusila se na něj mávnout, ale ono mezitím zase kamsi zmizelo. Nejspíš za clonu mraků, nebo jej přikryla neúprosná deka mlhoviny. Tihle hoši z Portlandu jej budou ale chtít znovu vidět stůj co stůj, aspoň tak to díky naléhavosti jejich klasicky znějící post metalové produkce vidím. Ne, nejedná se o žádné překvapení na téma zázrak na dávno oraném poli zmíněného žánru, ale Sól se snaží znít tak, aby zaujali. Nejdou přes mrtvoly, nezkouší na to jít z jiné strany, ale pěkně přímo, bez oklik a slov navíc.

Přesto je Upheaval albem, které si umí najít své místo na slunci (ano, zase tam), už jen proto, že tyhle dva protipóly se zkrátka musely setkat a říct si pár slov. Sól se prezentují dlouhými kompozicemi, kde je čas na pomalé rozjezdy a atmosférické prodírání se oparem, aby se za chvíli z kmenu stromu rozeřval vzteklý frontman, jehož nerudný projev zas přikryje ten samý opar vybrnkaný na kytaru a poprášený povzneseně působícím synťákem. Jeho hlava pak zmizí zpátky v dutině stromu, prostor dostane vyklidnění a možná někde v dálce za horizontem zasvitne...

Ne, Sól opravdu neboří hranice, nechtějí tak činit a věnují se tomu, co k nim patří a co jim jde. A Upheaval je deska, která se poslouchá velmi dobře, i když v podstatě nic moc neřeší. Rozplétá si svůj příběh, pomalu navazuje korálky jeden na druhý, tiše si brouká i zlostně mručí, ale pořád je to sympatická společnice. Akorát to počasí se díky ní v tom Portlandu asi jen tak nezlepší...

Kapela: Sól

Album: Upheaval
Styl: post metal
Vydáno: 02/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Josh Wing - zpěv, klávesy
Charlie Fischer - baskytara
Dylan Stuntebeck - bicí
Rusty Powers - kytara
Jared Baird - kytara

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.