Článek: Nedělní poslech 43

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 43

Bhut18.6.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Drutty a jeho album "Nečetla? To by sis ale měla přečíst!".

Dnešní den vám hodlám zpříjemnit něčím, co je ve své podstatě netradiční, netradičně se to i dá sehnat, a celé je to vůbec takové jiné, filosofující a snad i zajímavé. Minimálně mně to zajímavé přijde, proto o tom taky píšu, že ano... Nuže, skupina Drutty funguje od roku 2008, což už je celkem nějaký čas. Ne, že by o sobě nedávala moc vědět, ale do povědomí se moc nevrtá a nehrne.

Letošní materiál však nabízí hned několikero důvodů, proč se u téhle kapely na chvíli pozdržet, a jako ten hlavní lze brát aktuální desku s podivuhodným názvem: Nečetla? To by sis ale měla přečíst!. Název nahrávky lze velice snadno pochopit už samotným poslechem. V mezičase skladeb jsou totiž podsunuty útržky z jedné, vskutku velmi zapomenuté filmové komedie, která svým obsahem smrdí jistou avantgardou. Jde o film Vražda inženýra Čerta z roku 1970, což je snímek plný úžasných dialogů, jídla a perfektního hereckého výkonu pana Menšíka a paní Bohdalové. Tajuplnost nahrávky je tak prolomena i svérázným vtipem.

Stěžejní však stále zůstává muzika, kvůli které jsem to celé hlavně vybral. Jde o jistou formu black metalu, která je však značně znásilněna elektronickými prvky a různě, až hardcorově vyznívajícími plochami. Celková atmosféra mi občas připomněla zapomenutý klenot Okozla od Riviera Playboyz. Dokonce jsem pojal podezření, zda nejsou kapely nějakým způsobem v příbuzenství. Velké, masité blackmetalové plochy mají úžasný půvab. Do toho občas zahučí svérázné frázování textu, kterému těžko rozumím, ale názvy skladeb jako Obsluha vleku nebo dvojice písní Nikdo nevypadá jako Vágner…, …ani Petr Rezek dávají tušit jednoznačný vtip a zdravou formu nadsázky. Hudebně to ale poznat není, jelikož hudba je žánrově nezištně experimentální.

Ano, experiment je asi ten správný výraz pro tenhle elektro black metal. Ale všechno má hlavu i patu. Je to asi stejně abstraktní jako výše zmíněný film, nebo i obal samotný, který mi prostě z nějakých, mně neznámých důvodů, připomíná Báru Basikovou. Ale tady podivnosti stále nekončí. Ta největší se skrývá za fyzickou podobou nahrávky. Bývá zvykem vydávat dvojCD, dvojLP i nějakou dvojMC bych doma našel. Ale podoba LP+MC… to tu, hádám, ještě nebylo. Takže pokud si budete chtít pořídit originál album Nečetla? To by sis ale měla přečíst! – dostanete do ruky vinyl a kazetu, přičemž na každém nosiči je nahraná jiná část materiálu. Ale teď už se jen oddejte poslechu, je přece neděle…

Kapela: Drutty
Album: Nečetla? To by sis ale měla přečíst!
Styl: elektro black
Vydáno: 10/2016
Země: ČR
Vydavatel: Kachnička Entertaniment
Odkaz: https://drutty.bandcamp.com/

Sestava kapely:
El Asistanto - klávesy
Pedro Jugador de Bolos - kytara
Pablo Chimenéz - kytara
El Diablo Bombo - bicí
Rodrigo Obeso - basa

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.