Článek: Nedělní poslech 45

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 45

Victimer2.7.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Notilus a její eponymní debut.

Je neděle ráno a než se nadějeme, je tady zase to proklínané pondělí a povinnosti s ním spojené. Ještě než se tak stane, dejme si na moment nohy pod křeslo, sluchátka na uši a věnujme se prostorově exkluzivní vyjížďce, o kterou se postará francouzská pětice Notilus. Pětice vyzrálých muzikantů, která se spojila v jednu kapelu, aby vdechla život zajímavé kombinaci elektroniky a jazzu. Pětice, která svým rozhodnutím udělala dobře.

Jejich společné setkání pod Denovali (tedy labelem, který si na podobné kousky potrpí) dospělo až do fáze eponymního debutu, jehož jsme právě svědky. Máme co do činění s instrumentálními skladbami, kde hraje první housle elektronické dovádění v hravém rytmu mezihvězdného futu-retra, a ty druhé pak nádech filmové hudby 70. let a jazzík. A je to jízda. Někdy pomalá a zamyšlená, někdy zase rychlejší a potrhle rozjívená. Někdy na pomezí intelektuální studie vlastní mysli, někdy chytlavá jak dětská radost nad úspěšně tvarovanou bábovičkou. Bublina splaskává a zase nabývá na velikosti, pěkně rytmicky a universálně houpavě.

Dohromady je to velmi povedená kombinace různých světů a jejich nálad, které se na konci spojí v jeden svět a jednu náladu. Tu příjemnou. Poslechy Notilus poskytnou zejména klidné hojení po různu posbíraných bolístek na psychice, klidné kojení mladým matkám a klidné střízlivění post večírkovým mladým otcům. Tedy pokud oba z rodičů oplývají smyslem pro tento typ muziky, jinak by se léčebný proces mohl minout účinkem. Ve skutečnosti je to totiž balzám, vhodný přípravek k odpočinku po těžké noci, a je hřích si ho aspoň párkrát za den nenechat aplikovat.

Takto pojatá záležitost uspokojí hlavně experimetální dušičky, kterým je dobře, když něco najdou, aby se pak oni sami mohli najít v tom co našli. Zbystří takoví, kteří rádi brouzdají světem elektroniky a všichni ti nu-jazzoví a ne úplně vyhranění požitkáři. Takže dejte šanci Notilus a oni vás provedou. A vy (snad) nebudete litovat.

Kapela: Notilus
Album: Notilus
Styl: electronica / jazz
Vydáno: 5/2017
Země: Francie
Vydavatel: Denovali Records
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Philippe Rieger - elektronika
Samuel Klein - bicí
Guillaume Nuss - trombón, efekty
Christophe Rieger - tenor & soprano saxík, efekty
Paul Barbieri - trumpeta, efekty
Mathieu Pelletier - kytara (host, skladba 2)

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)