Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 47

Nedělní poslech 47

Sarapis16.7.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme jednočlenný projekt Harvestman a jeho čtvrtou nahrávku Music for Megaliths.

Neznat jméno Steva Von Tilla, to není zas taková ostuda. Svět se točí rychle a většina informací se z hlav stěhuje do internetových vyhledávačů, takže méně podstatná fakta jako třeba personální složení kapel jdou často jedním okem dovnitř a druhým ven. Nevědět kdo jsou Neurosis by ale už bylo na pováženou. Američtí sludge metalisté jsou nezaměnitelní a uznávaní napříč hudebními žánry. No a tenhle Steve je právě z Neurosis. Kromě působení ve své domovské formaci vydává i sólová alba a má mrtě dalších aktivit a projektů, z nichž dnes si představíme psychedelicky ambientní Harvestman. Nerad bych nosil dříví do lesa a představoval těleso, který již dávno znáte. Je pravda, že Steve Von Till k nám jako sólový umělec (potažmo jako hlavní postava Harvestman) zavítal minimálně dvakrát (v roce 2010 na Točníku a loni v Praze), ale nemám pocit, že by se o jeho aktivitách mimo Neurosis v našich končinách nějak extra mluvilo. A pokud ano, tak mi těch pár polínek prosím odpusťte.

 

 

 

“Toto je můj akt šamanství. Moje schopnost dosáhnout blaženosti. Nahrávací studio, elektronika, kytary, pedály, krabičky a efekty - to vše je můj vesmírný koráb. Je to můj chrám. Je to způsob, jak se dostat na ta místa extatických stavů, k nimž se chci vracet a kde chci přebývat. S bubny, s rohy nebo s čímkoli, co je spjaté s prastarými místy, která se už nepoužívají.”

zdroj: Scene Point Blank

 

Jak již bylo zmíněno, Music for Megaliths je čtvrtou nahrávkou projektu Harvestman, jehož kořeny sahají až kamsi na počátek nejmladšího tisíciletí. Steve si všechno dělá sám, nápady si zaznamenává v domácím studiu a když materiál dostatečně vyzraje, je z toho deska. Většinou improvizuje a nechává se vést proudy svého (pod)vědomí. Vymetá temné kouty folkové hudby, na jejíž stíny klade různé elektronické pasti a deformuje nástroje a zvuky k rozostřenému obrazu svému. Album je meditativní, motivy se často opakují a pokud není posluchač správně naladěn, čeká ho ostrá zkouška trpělivosti. Je to trochu jako byste ze skladeb Neurosis vystříhali všechny hromy a blesky a co z toho zbylo, to natáhli na plus minus šest minut. Přirovnání laciné, povrchní a zkreslující, ale i takové vstupní formality bývají. Je nutno se ponořit hlouběji, otevřít se a pochopit parametry prostoru a času, s nimiž nahrávka operuje. Pak už to jde hladce.

 

Nálada nahrávky není jednolitá. Momenty relaxační přecházejí v temné a tísnivé, závěr alba je pro změnu naplněn melancholií. Instrumentální pasáže dominují, Von Tillův charismatický zpěv je ale též k mání. Ve všech vteřinách je Music for Megaliths protkáno elektrizujícími impulzy a podnětů pro představivost je navzdory přemýšlivému průběhu alba víc než dost. Vlastně právě proto dojem, že toto je víc než jen hudba, postupem času neslábne, nýbrž sílí.

 

 

Kapela: Harvestman
Album: Music for Megaliths
Styl: psychedelic ambient/folk
Vydáno: 5/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Neurot Recordings
Odkazy: bandcamp // facebook

 

Sestava kapely:

Steve Von Till - zpěv, kytary, baskytara, syntetizátory, efekty atd.

Jason Roeder (jako host) - bicí ve skladbě Levitation



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky