Článek: Nedělní poslech 49

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 49

Victimer30.7.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Tromort a její album Camino de la sangre.

Zrovna tohle jsem už dlouho potřeboval. Aby mi death metal, tedy žánr, který už sotva poslouchám, daroval nahrávku, od které se nelze odvrátit. Jmenuje se Camino de la sangre a má ji na svědomí španělská tlupa Tromort. Ta se na našich stránkách sice objevuje poprvé, ale na kontě už má alba dvě. To první nám proklouzlo mezi prsty už v roce 2013, to druhé, právě pitvané, se nakonec chytit povedlo. A nehodlám zde maskovat jasné stopy nadšení, protože tahle nahrávka mi už několik dní mile kazí dobré mravy a lásku ke slunci. A slovo kazí je ještě příliš slušné.

Camino de la sangre, to jsou zhoubné, old schoolové rytmy, zvířecí riffy, správně naředěná dávka odpudivosti a do bláta zabalené hutnosti, skryté melodie a zvláštnosti, dobrý hrtan a jako bonbónek atmosféra staré hřbitovní kobky. Tromort mají vše a nejsou to jen prázdná slova. Jsou chytlaví a nemocní zároveň, je to vyvážená směs smrtícího kovu, kde není třeba něco složitě hledat a pak identifikovat. Komplikace jsou nám odepřeny, tohle je čistý (vlastně špinavý) poslech na první dobrou.

Camino de la sangre (cesta krve) se nebojí doom metalové záhrobní mystiky, nebojí se ani ostrých výpadů a vyklepávaných škopků a když si počkáte, bude i jemná instrumentální vložka, ze které smrdí vedro jihu na sto honů. Jsou to všechno drobné a přitom velmi důležité dovednosti, které dávají dohromady (ne)mocně znějící album, jehož touha po neživosti nehledí kolem a pěkně po staru a klasicky válcuje končetiny, jenž vkročily na území madridského krchova. Čeká je už jen věčný odpočinek - španělsky descanso eterno. Jdu si tam taky znovu povyrazit a vrátím se až pro vaše mozky. Už ale nebudeme přátelé!

Kapela: Tromort
Album: Camino de la sangre
Styl: death metal
Vydáno: 3/2017
Země: Španělsko
Vydavatel: Hecatombe Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
Manolo - zpěv
Juan - kytara, zpěv
Agus - kytara
Óscar - baskytara
Jaime - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 4.6.17 16:45

Poslední dobou zejména narážím na nové kapely za branami androšských pražských klubů jako FAMU (RIP) či Underdogs. Tam jsem například minulý týden objevil vynikající náladotvornost Cataya, potěsili němečtí krauteři Gnod nebo málo známý český black Bastien. Gotickým objevem za hodně dlouhou dobu jsou pro mě Drab Majesty, kteří před nějakým měsícem a půl předhazovali King Dudovi a tento týden měli i samostatnou štaci v Brně. Tenhle zvuk se již moc dneska neslyší. No a jednoznačným vrcholem bylo dle očekávání duširvoucí set We Lost the Sea, kterým po jejich prvním evropském turné predikuju nějakou budoucnost. Hudba s příběhy. Zatím trochu očekáváné zklamání z nových Solstafir, jejichž Masterpiece of Bitterness považuji za jedno z nejlepších alb, co jsem kdy slyšel, ale nyní se stále více posouvají do takového odosobněného autistického post-rocku, kterému chybí už nápady a hlavně ten autentický pocit osamělosti v nehostinné krajině. Citelná je ztráta předchozí specifické ruky bubeníka.