Článek: Nedělní poslech 53

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 53

Victimer10.9.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kval a její stejnojmenné album.

I když je venku babí léto ve své nejlepší formě, my si dnes během nedělního rána stáhneme teplotu na minimum. Pro dnešní Nedělní poslech jsem si totiž vybral finskou dvouhlavou družinu Kval, jejichž produkcí je pravý mrzký chlad severského black metalu, který sem tam povzbudí klávesové motivy schopné celou meluzínu trochu ohřát. Ale jen trochu. Víc tepla nečekejte, jen zmrzlé lesy, těžké kroky směřující k zapomenuté chajdě kdesi na úbočí a hlavně toulavého ducha s neskrývanou sympatií ke špinavostem a zrůdnému projevu rouhání.

Kval se původně jmenovali Khaossos a roku 2015 vydali nahrávku Kuolonkuu, což je vše, co potřebujeme vědět. Tahle nahrávka je totiž to stejné v bledě modrém, jako právě prezentovaná záležitost. Za vším hledej nový start pod novým jménem (Khaossos zmačkej do koše a pamatuj si Kval) a stejné skladby v novém kabátku. Všechny byly znovu nahrány, našel se kolega, který do toho s Kvalem šel, našel se label, který nové vydání zaštítil a nový cover alba poctil svým uměním muž na svém místě, nám dobře známý Moonroot.

Aby toho nebylo málo, tak na bandcampu Kval byl tento materiál prezentován již během března letošního roku, v červenci pak znovu již pod křídly labelu Hypnotic Dirge. Jestli se vám tedy podaří dohledat stejný matroš na více místech, nespletli jste se, jste jen pečliví :)

Hudebně se pohybujeme v osidlech chorého black metalu, jehož studený feeling pohání zimní atmosférická složka a pokud se při poslechu nejednomu z vás vybaví jméno Burzum, nejspíš nebude lepšího přirovnání. Aspoň pro počátek. Já pak zcela zřetelně identifikuji finštinu, ovšem pouze způsobem frázování, jazykem této země nevládnu ani kdybych se na hlavu stavěl. Počastovat tedy Kval jako finskou odpověď na dřívější Vikernesovu tvorbu, nebude něčím nepatřičným, natož sprostým. Tmelem nahrávky budiž pravá blackmetalová aura, jenž je zároveň přehledná a stejně tak zhýralá a undergroundově zašpiněná.

Takže ano, na poli black metalu nové jméno Kval určitě doporučím. Tahle forma černého kovu vždycky potěší a když se to umí, tak je správně nastavený prožitek zaručen. A Kval zní tak, jak mají. Jejich black je vyvážený a já se pomalu bojím podívat ven, jestli tam náhodou nepoletují první zimní vločky. S Kval to prostě jinak nejde.

Kapela: Kval
Album: Kval
Styl: black metal
Vydáno: 7/2017
Země: Finsko
Vydavatel: Hypnotic Dirge Records
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Kval - hudba, zpěv, baskytara, bicí
WNTRBRNR - kytara, klávesy

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.