Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 54

Nedělní poslech 54

Bhut17.9.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sataninchen a její album Panda Metal Party.

Tenhle díl nese číslovku padesát čtyři, což je celkem velké číslo a proto přišel čas si dnešní epizodu trochu odlehčit. Už podle obalu, přiblblého názvu kapely i komicky znějícího titulu nahrávky je asi jasné, že dnešek bude trochu parodický. Kdysi dávno jsme podobně laděným kapelám věnovali prostor zde, dnes si k nim můžete připočíst projekt Sataninchen. Internet je plný parodií a všelijakých hovadin. Třeba já čekám, kdy nějakou desku vydají zhovadilci Woods Of Trees, kteří se zuby nehty drží blackmetalových klišé. Nejinak tomu bude i s německým umělcem, majícím zálibu v kočkách, Sataninchen.

 

 

Po hudební stránce si z black metalu bere vlastně jen ten vokál a občasná přidrzlá gesta jako ugh, aaaarrghh apod. Možná v té hudbě najdeme paralelu s klávesovými blackmetalovými spolky a ano, jedním dechem doplňuji jména jako Cradle Of Filth, ale i třeba Siebenbürgen nebo Graveworm. To proto, že všechna tahle jména do své muziky naroubovala trochu víc, než střídmý vliv heavy metalu, či jinak znějících melodií. A nejedna z nich zároveň coverovala známé mainstreamové hity. Tím jsme se hodně přiblížili i k výrazu Sataninchen, neboť oni (podobně jako třeba Pentagramček) staví skladby na modelu známých hitů a využívají jejich melodické linky k sdělení trochu odlišných témat. Výjimku snad jen tvoří čistá předělávka Lay All Your Love (ABBA), ovšem ta snese srovnání s verzí od Helloween na desce Metal Jukebox.

 

 

Výrazně jinak pak zní songy typu Katzelied, což je asi nejvýraznější hit. Jenže ono to taky má svou trvanlivost, takže to po nějakém pátém songu začne celkem nudit, protože… nic nového… Ale to nic nemění na tom, že to příjemně zpestří poslech a člověk si pak zase vzpomene na Immortal. Tahle kapela bude vždycky terčem nesčetného množství paradování black metalu… A když už vás neosloví hudba, zkuste alespoň to divné intro, které možná podvědomě vykrádá začátek Starlight od Helloween, ale je vkusné, zejména v tom, že když už nevíte, co tam bude dál, vždycky vás to překvapí (hlavně závěr). Tak to zkuste, minimálně kvůli odlehčení…

 


 

Kapela: Sataninchen
Album: Panda Metal Party
Styl: „black“ metal / parody
Vydáno: 5/2017
Země: Německo
Vydavatel: The Arter
Odkazy: bandcamp // facebook // oficial

 

Současná sestava:
Sataninchen – vše aneb pure underground selfproduction



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 4.3.20 3:26

Rozumíme si velice, je to vaše věc a já si o tom můžu myslet cokoliv, což nemusí nutně znamenat, že si myslím opak, jak předpokládáš. Tu výtku TT-ho ohledně zvuku a masteru pro LP jsem směřoval k faktickým otázkám. Dvě, tři stručný odpovědi a bylo by bývalo hotovo. Triumvirát TT svého času doporučoval, ale bylo by fakt divný, kdyby si ujel i na Ascetic. Všechno je jak má, myslím. K tomu vnímání zvuku. Napsal jsi "nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu ... pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky" — přesně přes tohle "pocitový" relativizování (DR) vnímání zvuku dojde k tomu, že je někdo schopnej pustit ven nahrávky, co zní přesně jak by neměly...ehm. Ještě, že lidi jako Jirka publikují fakta a nepíšou čistě jen o pocitech. K Devourment - slušně odvedenej špatnej standard. Mj. dvě skladby na Budhovi mají stejný DR jako Devourment. Vy fakt nejste žádní Floydi. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky