Článek: Nedělní poslech 56

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 56

Sarapis22.10.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Primordial Rigor Mortis a jeho stejnojmenné EP.

Zvláštní spojení vědy, fantazie a metalové agrese skrývá krátkometrážní nahrávka projektu Primordial Rigor Mortis ze Švédska. Nejen oprašováním dinosauřích kostí živ je paleontolog. Toto povolání jistě skýtá i mnohé stinné stránky, jako například náročné papírování nebo všude číhající rutinu, takže není divu, že i vědci potřebují občas vypustit páru. Paleontolog Mats E. Eriksson vypouští páru pomocí decibelů.

Hlavní myšlenkovou náplní projektu je pocta starým fosíliím. Ne, nemám na mysli hanlivé označení dříve narozených rodinných příslušníků, tady jde skutečně o seriózní výzkum, který je zvláštním hnutím mysli svého tvůrce najednou součástí metalové scény. Už jen ten nápad spojit vědeckou (s prominutím) suchařinu s láskou k metalu stojí za pozornost, v cestě za splněním snu však Mats zašel ještě dál. Do osidel svého konceptu nalákal známá jména a kredit nahrávky je najednou někde úplně jinde.

Možná radši nevědět, na kolik ho tato kratochvíle vyšla (i když paleontolog na tom asi bude trochu líp než třeba... hmm... filozof), ale určitě je hezké, že harcovníci jako Karl Sanders nebo Snowy Shaw kývli na spolupráci chlapíkovi v bílém plášti s pytlíkem sádry v ruce. Možná, že tím rozhodujícím faktorem byla přesvědčivost materiálu z pera Tomase Anderssona, který jinak brousí nože v Seance. Neméně zajímavá je též vizuální práce od Joea Petagna, tedy muže, který se proslavil např. obaly pro Motörhead. Joe se svého úkolu zhostil mistrovsky a 250 potenciálních majitelů vinylu (k dnešnímu datu zbývá 40) s touto obálkou může chrochtat blahem.

Primordial Rigor Mortis je v toku času nejspíš jen bezvýznamná miniatura, ale možnost dát jí nedělní šanci prostě nešlo nevyužít.

&amp;lt;a href="http://primordialrigormortis.bandcamp.com/album/primordial-rigor-mortis" data-mce-href="http://primordialrigormortis.bandcamp.com/album/primordial-rigor-mortis"&amp;gt;Primordial Rigor Mortis by Primordial Rigor Mortis&amp;lt;/a&amp;gt;

Kapela: Primordial Rigor Mortis
Album: Primordial Rigor Mortis (EP)
Styl: power/thrash/death metal
Vydáno: 9/2017
Země: Švédsko
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp

Sestava:

Mats E. Eriksson - autorství konceptu a textů
Tomas Andersson - všechny nástroje a autorství hudby

hosté:

Fredrik Andersson - klávesy
Snowy Shaw - zpěv
Johan Larsson - zpěv
Charles Rytkönen - zpěv
Mattias Ia Eklundh - kytara
Karl Sanders - kytara

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.