Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 57

Nedělní poslech 57

Sorgh5.11.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Madrugada a její debut Industrial Silence.

// Madrugada, tajemná kráska ukončená smrtí

 

Něco ke kávě? Nebo vínu a plesnivému sýru? Mám tu jedno skryté eso.


bandMadrugada byla alternativní rocková kapela z Norska, která se zformovala  někdy v roce 1993. Kluci se tehdy se jmenovali ØX a název Madrugada začali používat až okolo roku 1997. Pod novým jménem natočili sedm alb a nebýt smrti kytaristy Borase, mohlo se jet dál. Takto se stejnojmenné album Madrugada z roku 2008 stalo tím posledním.

 

Já se nicméně zrovna bavím jejich debutem Industrial Silence (1999). Příjemný a civilní rock, jaký hráli, je tím pravým požehnáním pro dny, kdy tě nic netíží, hlavu máš lehkou a chceš si k pocitu všedního štěstí pustit něco nenáročného. Nenáročné ale nerovná se brak. On je kumšt složit píseň, kterou skoro každý pochopí a zároveň aby měla vnitřní hodnotu. K takovým skladbám se dá opakovaně vracet pro jejich přístupnost a najít v nich milého společníka bez fyzické podoby.


Na albu je vše v rozumném poměru. Určitě tím nejzásadnějším jsou stinné melodie, kterým z jádra prýští lehká melancholie zároveň s pocitem, že se nestalo nic tragického. Je to jako s počasím, které nenabízí každý den jasnou oblohu. A je to normální, někdo si to přímo užívá.


V příjemném, středním tempu plyne třináct skladeb hýčkaných přirozeným zvukem nástrojů a podmanivým hlasem zpěváka Siverta Høyema. Daleko to nemá ke country (skladba Electric), bluess, foukací harmonika spolu s akustickou kytarou podává lidovost v brokátovém obalu. Někdo v tom ucítí americké R.E.M. a nebude daleko od pravdy.

 


 

Kapela: Madrugada

Album: Industrial Silence

Styl: alternativní rock

Země: Norsko

Vydavatel: Virgin

Info: Wikipedia

 

sestava:
Robert S. Burås - kytara, harmonika

Sivert Høyem - zpěv
Frode Jacobsen - baskytara
Jon Lauvland Pettersen - bicí, perkuse



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 14.3.21 9:05

Ha, to je mi náhoda, zrovna jsem ten film viděl asi před 14 dny. Mně akorát přišlo, že vlastně ten film není tolik o té hudbě, ale spíš ten ústřední problém je, že ona hudba se stala pro protagonistu kanálem pro překonání své drogové závislosti a když přišel o sluch, tak přišel o ten kanál a to největší riziko pro něj tak byl návrat ke starým závislostem. Stejně tak ten název filmu má vlastně dva významy. Druhý se odkazuje na ten nepřirozený filtr, skrze který poslouchá svět skrze ten neurální přístroj v posledním aktu a který ho donutí přijmout svoji hluchotu. Mimochodem protagonisty toho nedokončeného dokumentu Metalhead byli sludgový Jucifer.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky