Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 58

Nedělní poslech 58

Victimer12.11.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sannhet a její album "So Numb".

Další z Nedělních poslechů si dopřejeme v ryze instrumentálním provedení. Ostatně, šetřit hlasivky je taky někdy třeba. Sannhet je trojka z New Yorku a stejně tak je So Numb trojkou ve výčtu jejich skromné diskografie. Vydání spadlo na bedra renomovaných Profound Lore, hudba zase padá na hlavy citlivějších z nás, kterým je dobře v němém stínu všeobjímající tmy a zároveň v posmutnělých troskách post metalových tónů. Já jsem doposud o jméno Sannhet nezavadil, lížu se tedy rány nevědomosti alespoň formou této krátké prezentace.


Označit kapelu pouze jako post metalovou se mi ovšem příliš nelíbí. Slyším ozvěny starého dobrého post punku, vnímám doteky post rockové atmosféry a celkově zachmuřené aroma toho, co zbylo z v dálce burácejícího metalu. Chybí už snad jenom post office, postgraduál a máme to skoro všechno. Mladým pánům je zkrátka dobře v míchání zmíněného s jasným posláním - poukázat na celkovou atmosféru. Je to náladovka, do které se nehodí zpívat, je to němá zpověď půlnočních iluzí.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/sannhet%20band.jpg


Bráno s nadhledem, tihle Sannhet nejsou někým, kdo by rázně rozkopl dveře obýváku způsobem, který by uměl posadit na zadek. Ne ne, v tomto případě to opravdu nehrozí. Hudba Sannhet, to jsou spíš vlny v moři, jednou tiché a jindy zase narážející do skal za městem.


Pokud volíte oddych a nehledáte nic složitého, ani nic výjimečného, můžou to být právě oni, kdo vás na třičtvrtě hoďky uspokojí. Já jsem na tuhle kapelu narazil víceméně náhodou a právě ve chvílích, kdy není třeba nic řešit, si ji občas pouštím. Jako melancholik, vyčpělý gotik a v rozkroku zarudlý snílek. Kdo jste na tom podobně, můžete mne následovat.

 


Kapela: Sannhet
Album: So Numb
Styl: post metal / post punk
Vydáno: 8/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Profound Lore Records
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Současná sestava kapely:
AJ Annunziata - baskytara
Christopher Todd - bicí, samply
John Refano - baskytara, kytara, smyčky

 

Thom Wasluck - kytara (host)
Thomas Bartlett - klávesy (host)



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky