Článek: Nedělní poslech 59

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 59

Victimer19.11.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Bootblacks a její album "Fragments".

Robotický post punk, horor pop, nebo třeba neo new wave? Kdo rád škatulkuje a nezláme si při tom jazyk, jistě si u zařazení amerických Bootblacks pošmákne. Kapela jedním okem pošilhává po odkazu Joy Division a New Order a tím druhým po starých dobrých Depeche Mode a dalších, kdo je slepě následoval. Bootblacks jsou jako pojítko zmíněných veteránů nové vlny a převedení jejich specifik do současnosti. Střet temně rockového stínobraní, zbytků punkující divočiny a její přeměny v jednoduchou, ale účinně bublající elektroniku.

Fragments je druhým albem (dnes již) čtveřice a plně vystihuje výše zmíněné. Návrat osmdesátek, odvážných vlasových kreací, při kterých znovu dojde svému opodstatnění maminčin lak značky Lybar, slušivých oblečků a hlavně souznění s celým tím časem, na který padá prach, ale díky takovým kapelám, jako jsou Bootblacks, je zároveň pořád mezi námi.

Mezi námi nostalgií a novoromantismem opletenými čtyřicátníky, kterým možná řídne onen vlasový útvar na hlavách, ale hlava jako taková ještě funguje jako dobře promazaný stroj. Bootblacks hrají libivý, přímočarý mix syntetiky a kytar, písničky neexhibují a drží se svých stínů, stejně jako klasické délky tří, čtyř minut. Temný, gotický vokál je samozřejmostí. Amíci jsou šikovní, ví jak na to a jsou to oni, kdo byl pro podobné retro sypané do mladých snílků z přelomu tísiciletí stvořen. Dobrá volba, za tím si stojím.

Kdo je nakloněn takto laděným novým kapelám obracejícím své sluneční brýle (sloužící pouze jako módní doplněk, neboť slunce díky jejich hudbě vůbec nevyšlo) dávno do minulosti, je vítán. Ostatní možná projeví náklonnost k poslechovce o dvou akordech a líbivé elektronice na pomezí Vince Clarka a lepší videohry. Tvrdší jádro vyvrhelů nechť vůbec nemarní svůj čas.

Kapela: Bootblacks
Album: Fragments
Styl: cold wave / post punk
Vydáno: 9/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Manic Depression Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
Panther MacDonald - zpěv, klávesy
Alli Gorman - kytara
Roger Humanbeing - bicí
Barett Hiatt - klávesy, programování

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.