Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 5

Nedělní poslech 5

Victimer21.8.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sunnata a její album "Zorya".

Po minulém nakouknutí do rumové kuchyně domácích Voluptas opět otočíme pomyslným kormidlem ven z našeho písečku. Ale nebude to daleko, jen pár kiláků na sever, do hlavního města našich severních sousedů, do Varšavy. Zrovna odtud totiž pochází formace, na kterou bych dnes rád upoznornil.


Sunnata hrají doom metal. Ten psychedelický. Ten se spoustou astrálních atmosfér, výletů do universa a takový, kdy se na zemitý spodek nabaluje nespočet krystalků, které nepatří této planetě. Takový, jaký přesně ukazuje obal jejich druhého alba "Zorya". Rituální vesmír? Cesta z kamenitých a vyprahlých skal vedoucí k bráně nekonečna? I tak si to lze vysvětlit...

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/sunnata%2016.jpg


Jistě, tahle poloha je vlastní mnoha kapelám dnešní doby, ale jen některé z nich skutečně zaujmou. A mezi takové patří i Sunnata. Mininimálně na svém druhém albu ano. Jejich hudba je drsná a prostorová zároveň. Atmosférická, říkejte si tomu jak chcete. A v tom tkví největší devíza kapely. Umí si se svou náladovostí poradit, umí ji udržet vysoko od prasklin v Zemi, od zatáhlé podsklepní magie a umí ji posílat dál do dálek noční oblohy. Není to jen pár náčrtů kudy ven ze staré, šutrem a dřevem prorostlé sednice, odkud se párkrát protočí záclony a vyvětrá se půlnoční smrádek ven před barák. Sunnata si umí se svým výrazem pohrát, ví, že i když má své limity, tak má hlavně hodně možností, jak jej posunout dál a nebát se experimentovat.


Hudební cesta této polské kapely není dlouhá, o to delší však může být jejich putování meziprostorem a hledání tvárnosti doomového základu. Přesně tak na mě působí jejich aktuální album. Nebojí se výzev a v poletování nad našimi hlavami se vyloženě našlo. Pět skladeb, které nezapomínají na svůj původ, ani na svou zvědavost. Pět skladeb, které vám posílám coby tip na náladový výšlap místy, kde čas nehraje roli, neboť tu hlavní hraje prožitek a smysl pro rozkročení. Ne, Sunnata na své druhé desce neopouští metalové kořeny, možná je v budoucnu ani neopustí, dokonce to možná ani nechtějí, ale "Zorya" je zároveň albem, které k podobnému uvažování vyloženě vybízí. Teď je jen na kapele, jak se ke své budoucnosti postaví. Našlápnuto má opravdu slušně.

 

 


 

Kapela: Sunnata
Album: Zorya
Styl: psychedelic stoner / doom
Vydáno: 4/2016
Země: Polsko
Vydavatel: Vlastní náklad
Odkazy: bandcamp, facebook

 

Současná sestava kapely:
DOB - baskytara
ROB - bicí
GAD - kytara, zpěv
SZY - kytara, zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky