Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 61

Nedělní poslech 61

Sarapis3.12.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Path of Might a její album "Hallowed Gate Style".

Dnešní neděle bude americká. Bude také trochu kamenitá a místy dokonce bažinatá. Takže kníry a plnovousy s sebou.

 

Americký soubor Path of Might odstartoval svoji existenci v roce 2014 pod jménem Hyborian. Spokojeně si hoši žili, dokud nezjistili, že mezi šesti miliony spoluobčany státu Missouri měli i jiní kluci kapelu stejného názvu. Co následovalo, to se jistě dovtípíte sami. Změna názvu v počátcích není žádná katastrofa, to spíše hrozba, že kapela zapadne do davu jiných klonů. První bod vyřešen, s tím druhým se teprve uvidí. 

 

 

Dělat díru do světa v oblasti sludge metalu, resp. stoner metalu, to je jako rozběhnout se...ne, pardon….rozejít se proti zdi a s jointem v ruce ji přemlouvat, aby vzlétla a uvolnila cestu. Že ta zeď občas skutečně vzlétne, to je věc jiná, ale určitě mi dáte za pravdu, že příslušná scéna je totálně přecpaná. Kdo to přece jen zkouší, měl by se aspoň trochu snažit znít jinak než 99% bláta. Podladit nástroje, vypít karton whisky a produkovat bordel stačilo možná kdysi, ale teď už i kapely v tomto ranku musí mít pod čepicí. Path of Might si většinou vystačí s klasickým nástrojovým obsazením, ale k tomu přidávají akustické pasáže a mnohdy zajímavé instrumentální výlety, čímž roste stopáž a posluchačská touha přijít tomu všemu na kloub.  

 

Letošní dvojka nazvaná Hallowed Gate Style je následovníkem dva roky starého debutu a zní vyhraně a sebevědomě. Trojice muzikantů umí a vypadá to, že se v sebevyjadřování nemíní moc omezovat. Se slůvkem progressive je však nutno zacházet ve vší ostražitosti, protože proniknete-li skrze vrstvy aranží a efektů, v jádru si stejně můžete plácnout s Ozzym ze sabbaťáckých dob, kdy si kokainem i čistil zuby. Zpěv Spencera Medleyho zkrátka je povědomý. A teď záleží na tom, zda to berete jako už otravnou překážku, nebo jako základní jistotu, od níž se dá odrazit k výšinám. Path of Might jsou na počátku svého odrazu a odhadnout, jestli to bude vysoko a jaký bude dopad, to už je zcela nad rámec naší rubriky. Pro začátek Hallowed Gate Style prostě jen zkuste a ono to nějak dopadne.

 

 

Kapela: Path of Might
Album: Hallowed Gate Style
Styl: progressive sludge doom metal
Vydáno: 11/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Encapsulated Records 
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava kapely:
Spencer Medley – zpěv, kytary, texty
Derek Rife – baskytara, klávesy 
Adam Lucz – bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky