Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 62

Nedělní poslech 62

Jirka D.10.12.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme Augusta Rosenbauma a jeho album "Vista".

Za Augustem Rosenbaumem zamíříme do dánského hlavního města Kodaně a současně opustíme svět kytar a rockové či metalové muziky obecně. V dnešním Nedělním poslechu si vystačíme s jedním nástrojem v mnoha jeho podobách a možnostech - tedy pianem, a to pianem v moderním podání a současném uchopení tohoto nástroje. Pokud bych měl nějak nalákat k dalšímu čtení, zkusím přiblížit dnešní Nedělní poslech jako inspiraci pro ty, kterým učarovala tvorba třeba Nilse Frahma.

 

August Rosenbaum

 

Augustu Rosenbaumovi je třicet a má toho za sebou poměrně dost. V hudbě nejen nahrávky vydávané coby sólové, ale třeba i ve formě spolupráce s umělci a tělesy jako Quadron, Rhye či Mø. K tomu status jednoho z nejuznávanějších dánských pianistů, nominaci desky Heights (2013) v Nordic Music Prize a National Danish Critics‘ Awards a současně i udělenou cenu v Danish Music Awards. Nechci tím moc šermovat a vytvářet klamné iluze o tom, že tyhle ceny znamenají něco velkého, protože třeba udělený Slavík v našich zeměpisných šířkách znamená ... víte co. Chci tím říct jen to, že s Augustem Rosenbaumem je potřeba počítat a že afinita mezi cenami a schopnostmi přeci jen občas může nastat.

 

Pokud jsem v úvodu psal něco čistě o klávesových nástrojích a vytvořil dojem čistě klavírní, komorní hudby, trochu jsem kecal a musím uvést na pravou míru to, že album Vista je hodně cinematické, hodně aranžérsky bohaté a i přes poklidný průběh nepůsobí ani v nejmenším monotónně či prostě jen nudně. Paleta možností je u těchto nástrojů prakticky nekonečná a Rosenbaum ji využívá skutečně s fantasií, které - a to pro pořádek dodejme - dopomáhal na Grammy nominovaný producent Robin Hannibal. Výsledek pak překvapuje nejen barevností a bohatostí, ale hlavně i tím, že všechno působí soudržně a celistvě, bez zbytečného vytváření nabubřelé bubliny velkého umění.

 

Album Vista by tak mohlo představovat poměrně zajímavou zkušenost po posluchače současné náročnější hudby nebo prostě pro ty, kteří rádi experimentují a neradi se omezují čímkoliv tradičním. Ostatně přesně v tomto duchu ke své hudbě přistupuje i Rosenbaum a osobně bych byl hodně na vahách, pokud měl tuto nahrávku jednoznačně zařadit z pohledu žánrového dělení. Najdete v ní prvky moderního jazzu, elektroniky, klasické hudby a především hudby filmové, což může působit jako nicneříkající úniková cesta, ale stejně tak i jako cesta logická a přirozená. Ať už k tomu ale přistoupíme z jakéhokoliv směru, jedno zůstává jisté - Vista se poslouchá výborně a za váš čas by stát mohla.

 

 


 

Umělec: August Rosenbaum

Album: Vista

Styl: contemporary piano / cinematic music

Vydáno: 11/2017

Země: Dánsko

Vydavatel: Tambourhinoceros

Odkazy: homepage / bandcamp / facebook

 

Sestava:

August Rosenbaum - piano

Philip Owusu - hostující zpěv (5)

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky