Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 66

Nedělní poslech 66

Jirka D.21.1.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu NI a její aktuální album "dedoda".

Rakouská kapela NI je experiment od podstaty a hledat v její tvorbě logická schémata, standardní postupy a předvídatelnost v podstatě nejde. Čtyřčlenná sestava skýtá prostor pro jednoho bubeníka a tři kytaristy, což už samo o sobě představuje buď  hodně divný nápad, anebo Iron Maiden bez basáka a zpěváka, protože NI sice cosi jako zpěv hlas zvuky podobné hlasu používají, ale rozdělují si je rovnoměrně mezi sebe a rozhodně to s nimi nepřehánějí. Vyberte si.

 

NI band

 

Naprosto přiznávám, že úvodní odstavec nemá ambice nalákat neznalého posluchače k tvorbě takhle podezřelé kapely, ale na svou omluvu dodávám, že o nic podobného se nesnaží ani samotná kapela. Její hudba, balancující na neostrých hranách experimentu, avantgardy a třeba i hlučného jazz rocku, je v některých pasážích o dost šílenější variace na tuzemské Už jsme doma (skladba jona) a ve většině pak zcela svébytná snůška lomozících kytar, ve který lze najít jistý řád až při skutečné snaze něco takového najít. NI poměrně zdatně zakrývají fakt, že komponují s matematickou přesností a spíš se snaží vytvořit dojem spontánní, nepřehledné kytarové skrumáže, kterou doráží synkopicky zahrané bicí.

 

Osobně používám slovo jazz ve spojitosti s kytarovou muzikou dost opatrně, protože většinou je více méně nadužito za účelem vytvoření iluze jakési uměleckosti a „vyššího standardu“, než na jaký má ta která kapela skutečně nárok. V textu výše jsem ho použil, a pokud máte trochu naposlouchaný jazz rock třeba ze 70. let, možná v případě NI jistou paralelu zaslechnete. A možná zaslechnete i podobnou touhu po improvizaci, jakou tak skvěle zvládal Frank Zappa. Nicméně dopředu si neodpustím varování, že slovo „zaslechnout“ je v předešlém souvětí to nejvíc důležité a že NI jsou rozhodně mnohem víc experimentální než profesorská kapela.

 

Velkou výhodou desky dedoda je to, že nepřesahuje půlhodiny času, což v případě podobné fúze je čas naprosto přiměřený a k přežití, řekl bych. Osvěžujícím dojmem působí i a capella věci depate a titulní dedoda, jakožto všude se rozlévající pocit soudržné kapely - nevím, zda se nahrávalo živě, ale ta deska tak působí a je to určitě dobře. Ocenit cokoliv dalšího je dřina, takže přeju trpělivost při poslechu.

 

 


 

Kapela: NI

Album: dedoda

Styl: experimental / free jazz rock

Vydáno: 10/2017

Země: Rakousko (Linz a Ottennsheim)

Vydavatel: Zach Records / Red Wig

Odkazy: homepage / bandcamp / facebook

 

Sestava:

Martin Flotzinger - bicí

Gigi Gratt - kytara

Tobias Hagleitner - kytara

Manu Mitterhuber - kytara

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky