Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 67

Nedělní poslech 67

Bhut28.1.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Samčo, brat dážďoviek a její aktuální album "Povnímavaj, kým si".

Vzpomínáte si na mocnou vlnu obdivu, kterou vyvolala slovenská formace Pentagramček? Zaručeně kolem vás to jméno již prolítlo. Škoda jen, že aktuální dění je ve stádiu hibernace, ta kapela měla totiž smysl. Ovšem jeden ze dvou původních členů je do hudby vnořen až po uši. My se nyní koukneme na jeden z jeho vedlejších projektů Samčo, brat dážďoviek, což je neméně alternativně a podivínsky pojatá záležitost.

 

Samčo tvoří již dlouhou dobu a těžko se v tom množství kapel vyznáte. Autorství spadá už někam na počátek nového tisíciletí a od té doby se věnuje různorodým projektům, namátkou: Pentagramček, Vyschlí sisli, Inteligentné Bábätká nebo Hexakisoktaéder, či Ježišiatko. Je toho prostě moc a stačí se podívat jen na dnešní projekt Samčo, brat dážďoviek a zjistíme, že nahrávek má na kontě už přes třicet. Asi už možná tušíte, že vážnost jde momentálně stranou, stejně jako poklidný poslech, který se neobejde bez emočních výlevů.

 

 

Nuže, Samčo, brat dážďoviek není jen jednočlenným souborem. Konkrétně album Povnímavaj, kým si spolutvořili ještě další čtyři lidi, o jejichž zásluhách a přínosech k albu se dozvíte níže pod čarou. A pokud si tam už teď zaskrolujete, z výčtu jednotlivých úkonů snadno dojdete k závěru, že muzika bude hodně alternativní… opravdu hodně. A k nálepce alternativa bych ještě dodal psychedelii, noise, lo-fi, experimental a třeba i ten bandcampový štítek distant pop nebo binaural. Co si pod tím vším zmatkem představit? Tak hlavně jde v jádru o folkové písničkářství tvořené samotný Samčem, čili španělka a zpěv. Zpěv bývá často i ženský a nejednou jsou skladby doplněné i o další nástroje zejména industriálního charakteru.

 

Kapitolou sama pro sebe je atmosféra a pozadí jednotlivých skladeb. Veškeré songy byly totiž nahrávány live, a to na různých místech (ačkoliv jde především o nejvýchodnější část Slovenska při sousedství s Maďarskem). De facto nijaký zásah do produkce pak znamená, že slyšíme čisté a ničím neošetřené zvuky přírody, města, či jiného prostředí, ve kterém byla nahrávka pořízena. Dynamika skladeb je pak hodně dobře postavená a nejeden audiofil by jistě zaplesal… tedy za předpokladu, že by něco takového byl schopen poslouchat. A to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl o desce psát. Protože když posloucháte jemné drnkání s neurčitým zpěvem a textem a z pozadí vyloženě nasáváte podmanivé zvuky přírody… má to svůj patřičný efekt. Ostatně, autoři o situaci kolem nahrávání píšou následující:

 

Pesničky nahrané v teréne so zvukmi prostredia. Počúvajte ideálne cez slúchadlá. Nahrané na milovaných miestach s milovanými ľuďmi v nasieracích podmienkach. Venované Džumelcovi a jeho krajinárskemu popu. Tento je nahraný priamo v krajine. Nahrávacie štúdio je prežitok.

 

A pokud byste měli zájem o detailní rozkrytí, kterak kapela přírodou putovala a povšechně nahrávala. Doporučuji si přečíst, byť obsáhlý cestopis přímo zde. Díky četbě tohoto článku lépe porozumíte jednotlivým skladbám, či konkrétním náladám. Za všechny uvedu příklad poslední skladby, která se výrazně vymyká zbytku. Nahrávka vznikla zcela nevinně. Dívčina jménem Revúca Figa jednoho rána vstala o něco dříve než ostatní a slyšela, jak soused v domě cvičí na klavír. Zjistila, že nejlepší akustika k poslechu sousedského preludování je na toaletě. A tak zapla nahrávací zařízení a zase si šla lehnout. Později vstal Samčo aka Kazimír Ničič a nic netušíc, vykonal svou ranní potřebu. Výsledek souzvuku obojího je pak poslední, dvaadvacátou skladbou této nahrávky. Ale upozorňuji, že jde jen o výkyvný žert, neboť zbytek desky má i smysluplnější skladby.

 

ukázka tklivé písně s krásně gradujícím závěrem

 

Pokud vás to ještě nestačilo odradit, nebo naopak vzbudilo zájem – neváhejte si desku poslechnout, některé úseky jsou opravdu nápadité a líbivé. Kupříkladu Vidiečan, V bažinách, Všetko má svoj čas a další. Psychedelický dýchánek, který místy připomíná experimenty Pink Floyd, jinde zas neotřelé muzicírování pradávných MÚMK a chillout oddech atmosférického rázu, včetně hluboké a procítěné improvizace.


Kapela: Samčo, brat dážďoviek

Album: Povnímavaj, kým si
Vydáno: 9/2017
Země: Slovensko (Košice)
Vydavatel: vlastní náklad skrze Varovec prodakšn
Odkazy: bandcamp / bandzone

 

Sestava:
Samčo, brat dážďoviek aka Kazimíř Ničič – voice, guitar, garden garbage, snorking, shitting and peeing
Revúca Figa – voice, whistling, garden garbage
Chris Ostrovid – voice
Žihľafka – whistling
Stromák – car driving, birds, crickets, sheep, random bypassem/bystanders, traffic, water, wind, mobile meat sale, anything



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky