Článek: Nedělní poslech 68

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 68

Garmfrost4.2.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Moondweller a její desku The Search

Dnešní toulání se pod povrchem nás zavede do širého Ruska za neznámým a tajemným pojmem, který si do názvu vetkal obyvatele měsíce. Tedy Měsíčňan. A dodávám, že je to jméno naprosto trefné. Moondweller sypou(pe) vesmírný black metal poutající v sobě sílu ambientu, nebojí se poutavé atmosféry a to vše v minimalistickém provedení. Že jste tohle slyšeli už mnohokrát? Ano, všechno jsme už slyšeli tisíckrát a není možné překvapit neuchopitelností, progresivní dravostí... A co to zkusit přes pocity?

Kapel, co chtějí znít jako Darkspace běhá po světě nepočítaně a není tedy důvodu propadat falešné domněnce, že Moondweller, ze kterých právě Darkspace smrdí na sto honů, zboří scénu nebo ji touží předělat k obrazu svému. Nevíme, zda se jedná o one-man projekt nebo regulérní kapelu, jestli v sestavě figuruje mimozemšťan nebo transvestit. Víme jen, že The Search je čtyřicet minut dlouhá cesta o šesti chodech. Že rychlostní páčka zůstává povětšinou zařazena na největších obrátkách. Že stejně jako kytarová tremola mají ve skladbách silnou pozici i dlouhé klávesové plochy. Všemu vévodí chlad a vcelku povedená autentická vesmírná prázdnota. Doslova cítíte, že sedíte v raketoplánu, meditujete se svým druhým i třetím já a objevujete v sobě skryté schopnosti vycítit nelidského vetřelce.

Nehodlám soudit jakýkoliv přínos scéně ani zatajování totožnosti. Mým prioritním důvodem představit Moondweller, je očarování z magické hudby tajemného projektu kdesi z Ruska. Více slov není potřeba. Příjemnou neděli všem vesmírným tulákům …

Kapela: Moondweller

Album: The Search

Vydáno: 01/2018

Země: Rusko

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 15:03

Vinylový mastering se dělal jinak, než dříve, na starosti to měl Ondřej Slezák z Rudolfina (na doporučení Kovandy z Propasti). Já si ty všechny technické atributy nepamatuji, jen si například vybavím, že basy do 150Hz se dávaly do mona a několik dalších věcí, které jsme dřívě neznali. Jo, TT z Abigor taky šířil zvěsti, že nám texty na obal překládal google translator, přestože i zmíněný google najde, že je to práce Ankita Sinhy a několik dalších lží. Já TT nedokážu brát vážně, směšnějšího edgelorda, který vždy a všude ví, co by udělal Dead s Euronymousem aby pohledal :D. Ale moje polemika s ním nebyla o tom, jestli je u starších desek mastering dobrý nebo špatný, odborný či amatérský. Řeč byla o tom, jestli ho při dolisech budeme měnit a nebo ne. My považujeme každou nahrávku za dokument doby, ve které vznikla. Ano, dnes bychom mohli udělat jinak mastering. Pak bychom to mohli i lépe smíchat. A možná bychom to mohli znovu a lépe nahrát. My si ale stojíme za tím, že tenkrát jsme to nejlépe uměli takhle a tak to chceme i nechat. Nevylučuji, že na tohle téma někdy názor změníme, ale zatím o tom opravdu neuvažujeme.