Článek: Nedělní poslech 6

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 6

Garmfrost28.8.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Imperceptum a EP Entering the Domains of Complete Nonexistence

Atmosférické černoty není nikdy dost. Když jsem přemýšlel nad nahrávkou, kterou bych rád představil v našem novém seriálu, uvědomil jsem si, že o německém one man projektu Imperceptum se toho moc nepíše, neví se o něm a je to velká škoda. Důvodem bude možná novost pojmu Imperceptum. Přece jen existuje pouhé dva roky a až letos vydává své první nahrávky. Na začátku roku vyšlo Collapse of Existence a teď v létě EP Entering the Domains of Complete Nonexistence. Zpozornět by měli (nejen) milovníci Darkspace, protože k jejich vesmírnému šílenství má Imperceptum nejblíže.

Samozřejmě to takto jednoduše říct nejde, protože byť jsou obě nahrávky hrány v pár tónech s minimem změn, je podstata kupodivu ohromující, mnohé spodní vrstvy odhalující, do spousty proměn se vtělující a ještě více emocí vzbuzující. S lehkostí překračujeme hranice mezi krutou zběsilostí blacku v mnoha jeho formách, funeral doomu a hlavně všudypřítomného ambientu. Rád bych prozradil nějaká fakta týkající se kapely samotné, ale vím jen, že vše si nahrál a zachroptěl týpek, říkající si Void. Obě nahrávky si natáčí sám a poskytuje je ke stažení - za cenu, kterou si sami určíte - na svém bandcampu. Podzemí jak má vypadat. Přitom z obou nahrávek čiší ryzost, vášeň a (sice s mantinely) hráčská variabilita.

EP samotné se od debutu moc neliší, ale jakýs takýs vývoj znát je. Ve dvou kompozicích obsažené v necelé půl hodině. Což není v rámci ambientu nijak dlouhá stopáž. Velice sympatické se mi jeví, že Entering the Domains of Complete Nonexistence nenízasaženo monotónností. Ani přehnanou temnotou. Spíše si připravte skafandry, vyhlédněte si kosmickou loď, protože budete létat černou dírou do cizích galaxií. Občas se dostanete do vesmírné bouře i občas vás popadne nostalgický stesk po domovině.

Doufám, že si Imperceptum všimne nějaký šikovný label a pomůže Voidovi v šíření jeho vizí. Anebo také ne… Tato hudba zaujme stejně jen pár pološílených duší, které rády zkoumají podzemní svět a Imperceptum jim to skvěle umožní. Tudíž není důvod hledat cestu na světlo...

Kapela: Imperceptum

Album: Entering the Domains of Complete Nonexistence EP

Styl: atmospheric black/funeral/doom metal

Vydáno: 7/2016

Země: Německo

Vydavatel: vlastními silami

Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:

Void – všechno

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.