Článek: Nedělní poslech 71

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 71

Jirka D.25.2.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The New Spring a její aktuální album "Wholly Wholly".

Jméno The New Spring se na scéně objevilo v roce 2011 v souvislosti s první sólovou deskou Bastiana Kallesøe, což byl prakticky jediný člověk, který ještě do nedávné doby stál za touto kapelou, původem z dánské Kodaně. Ta pro něj představovala (jak už to občas bývá) odkladiště nepoužitých nápadů z jeho domovské kapely, experimentálně rockových Shout Wellington Air Force. Na rozdíl od rocku SWAF byla jeho tvorba zásadně komornější, zahrnovala v podstatě jen jeho hlas a akustickou kytaru a Bastian se tak posunul do role zasněného písničkáře, chcete-li folkaře.

Bastian Kallesøe

Druhá deska Secret Armor na sebe nenechala dlouho čekat a vychází už v květnu 2012. Za zmínku určitě stojí fakt, že role producenta se ujal cenou kritiků ověnčený Aske Zidore a že to byl právě on, kdo k lo-fi písničkaření Bastiana (jeho zpěv a kytara nahrány během pěti dnů na první dobrou) doplnil efekty, piano a perkuse a posunul tak desku Secret Armor do trochu jiného, experimentálnějšího levelu. Třetí deska Late Bloomer pak vyšla na podzim roku 2014 a znamenala posun k jednoduchosti, přirozenosti a spontaneitě. Bastian Kallesøe nahrál svoje party během dvou dnů a obešel se jak bez digitálních efektů, tak i bez zásadní post-produkce.

Album Wholly Wholly je docela nové a aktuální a po prvé během života The New Spring se všechno tváří spíš jako regulérní kapela než jako sólo projekt se sem tam hostujícím muzikantem. Přitom výsledek i nadále působí velmi komorně a zpívající Basitan doprovázející se na kytaru stále tvoří dominantu zvuku nahrávky. Tomu odpovídá i většina skladeb a jejich aranží, v nichž se velmi skromně krčí bicí a perkuse (zvukově občas připomínající spíš elektronické beaty po vzoru King of Limbs od Radiohead) a vedle kytar se prosazují spíše hravé a co do použitých rejstříků netradičně uchopené klávesy.

Výsledek je hodně snový (Lightbulb Serenade), odpočinkový a ve všech ohledech poetický zákusek k nedělní pohodě. Nové nahrávce určitě prospělo zapojení dalších muzikantů - duety se Søren Lilholt jsou výborné, smyčce Mathilde Bagger-Larsen jí propůjčují zajímavý, v některých skladbách (An Evening with Bertrand) až experimentální rozměr - a přitom je stále cítit, že Bastian hraje vůdčí roli, jen tentokrát decentně podpořenou někým dalším. Dnes to bude neděle na pohodu. Bábovku na to.

Kapela: The New Spring

Album: Wholly Wholly

Styl: songwriting / folk

Vydáno: 2/2018

Země: Dánsko / Kodaň

Vydavatel: Tambourhinoceros

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Bastiana Kallesøe - zpěv, kytara, klávesy

Mads Risvang Muurholm - bicí, perkuse

Joachim Stidsen Kollerup - baskytara

Jens Ramon Murga Meinert - klávesy

Mathilde Bagger-Larsen - smyčcové nástroje

Søren Lilholt - doprovodný zpěv

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.