Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 71

Nedělní poslech 71

Jirka D.25.2.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The New Spring a její aktuální album "Wholly Wholly".

Jméno The New Spring se na scéně objevilo v roce 2011 v souvislosti s první sólovou deskou Bastiana Kallesøe, což byl prakticky jediný člověk, který ještě do nedávné doby stál za touto kapelou, původem z dánské Kodaně. Ta pro něj představovala (jak už to občas bývá) odkladiště nepoužitých nápadů z jeho domovské kapely, experimentálně rockových Shout Wellington Air Force. Na rozdíl od rocku SWAF byla jeho tvorba zásadně komornější, zahrnovala v podstatě jen jeho hlas a akustickou kytaru a Bastian se tak posunul do role zasněného písničkáře, chcete-li folkaře.

 

Bastian Kallesøe

 

Druhá deska Secret Armor na sebe nenechala dlouho čekat a vychází už v květnu 2012. Za zmínku určitě stojí fakt, že role producenta se ujal cenou kritiků ověnčený Aske Zidore a že to byl právě on, kdo k lo-fi písničkaření Bastiana (jeho zpěv a kytara nahrány během pěti dnů na první dobrou) doplnil efekty, piano a perkuse a posunul tak desku Secret Armor do trochu jiného, experimentálnějšího levelu. Třetí deska Late Bloomer pak vyšla na podzim roku 2014 a znamenala posun k jednoduchosti, přirozenosti a spontaneitě. Bastian Kallesøe nahrál svoje party během dvou dnů a obešel se jak bez digitálních efektů, tak i bez zásadní post-produkce.

 

Album Wholly Wholly je docela nové a aktuální a po prvé během života The New Spring se všechno tváří spíš jako regulérní kapela než jako sólo projekt se sem tam hostujícím muzikantem. Přitom výsledek i nadále působí velmi komorně a zpívající Basitan doprovázející se na kytaru stále tvoří dominantu zvuku nahrávky. Tomu odpovídá i většina skladeb a jejich aranží, v nichž se velmi skromně krčí bicí a perkuse (zvukově občas připomínající spíš elektronické beaty po vzoru King of Limbs od Radiohead) a vedle kytar se prosazují spíše hravé a co do použitých rejstříků netradičně uchopené klávesy.

 

 

Výsledek je hodně snový (Lightbulb Serenade), odpočinkový a ve všech ohledech poetický zákusek k nedělní pohodě. Nové nahrávce určitě prospělo zapojení dalších muzikantů - duety se Søren Lilholt jsou výborné, smyčce Mathilde Bagger-Larsen jí propůjčují zajímavý, v některých skladbách (An Evening with Bertrand) až experimentální rozměr - a přitom je stále cítit, že Bastian hraje vůdčí roli, jen tentokrát decentně podpořenou někým dalším. Dnes to bude neděle na pohodu. Bábovku na to.

 


 

Kapela: The New Spring

Album: Wholly Wholly

Styl: songwriting / folk

Vydáno: 2/2018

Země: Dánsko / Kodaň

Vydavatel: Tambourhinoceros

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Bastiana Kallesøe - zpěv, kytara, klávesy

 

Mads Risvang Muurholm - bicí, perkuse

Joachim Stidsen Kollerup - baskytara

Jens Ramon Murga Meinert - klávesy

Mathilde Bagger-Larsen - smyčcové nástroje

Søren Lilholt - doprovodný zpěv

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky