Článek: Nedělní poslech 72

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 72

Garmfrost4.3.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Mimorium a její album Incipit Chaos.

Pokaždé, když jsem přesvědčen, že mě už nic nového nemá nárok překvapit, přijde nějaký mně neznámý spolek a vyvede mě z omylu. Mimorium je mládě na scéně. Existuje doslova pár okamžiků a už ze startu nabízí nahrávku, za kterou by se nemusela stydět nejedna daleko vyzrálejší kapela. Ne, nezbláznil jsem se, ani netvrdím, že se mění dění světové scény.

mimorium

Mladící z Pieksämäki přistupují ke svému černému dílu po staru, jak my dříve narození máme rádi hehe. Do úderného blacku vetknuli chytlavé rockové pasáže a hymnické refrény tím dostaly pořádné koule. Ačkoliv o sobě příliš neprozrazují, fotografie mladých usměvavých tváří vedle těch s warpainty ukazují interprety s možným nadhledem, díky čemuž může jejich muzika znít příjemně uvolněně. Přes počáteční rozpaky jsem Incipit Chaos propadl. Muzika na albu je vyhlazovací, ze zběsilého tempa neuhýbající, ale obsahuje dráždivé nadšení a radost ze hry samotné, až vás donutí protřepat hlavu a zařvat si z plna hrdla. Jasně, že slyším nedostatky. Zejména plechově znějící bicí doslova uráží hudbymilovné uši. Ale k čertu s tím, pokud je vše tolik zábavné. Miluju jejich melodie, zadírající se pod kůži a nespoutaný řev dominující celku.

Je mi jasné, že za půl roku si na Mimorium ani nevzpomenu a že mé nadšení z Incipit Chaos je více laděné nostalgicky než do užívání si netradičních postupů a neuchopitelných aranží. Incipit Chaos je v podstatě obyčejné blackové dílo se všemi neduhy debutu a začínajícími zkušenostmi. Ale pro nakažlivě vášnivou dravost začátečníků si musím Mimorium pouštět stále dokola. Vy to zkuste alespoň dnes po nedělním obídku. Neprohloupíte.

Kapela: Mimorium

Album: Incipit Chaos

Styl: black metal

Vydáno: 1/2018

Země: Finsko

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp / facebook / youtube

Sestava:

Cavus - baskytara

Vilthor – bicí

Kurimus - kytary

Lord Mimorium - kytary

Vox Malum - řev

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Milix / 13.7.18 13:15

Hmm, kolik mě to stálo času , úsilí i financí než jsem přišel na to , že problém není v mém technickém zařízení ale ve zdroji který se snažím kvalitně reprodukovat.Na vše jsem přišel úplně náhodou, vcelku už nešťastný jsem si myslel že prostě špatně slyším a téměř jsem rezignoval.Potom mě ale napadlo vytáhnout s krabic svůj starý gramofon a tape deck včetně LP desek a audiokazet které jsem si nahrával před cca 25-30 léty a pochopil jsem že , slyším naopak právě velmi dobře. Znovu mám radost z hudby kterou mám rád a to napříč celým spektrem různých žánrů.O kvalitu reprodukce jde především , pochopil jsem.Tohle poznání mě donutilo se více zajímat co se to děje , máme mnohem lepší technicé možnosti ale výsledek je horší než dříve. Nakonec jsem velmi zredukoval svůj novodobý archív hudby a dnes už si dávám hodně velký pozor na to co si přinesu domů. V tomhle je vlastně i odpověď na to proč jsou LP desky opět na výsluní , není to jen nostalgie a ani lepší technická kvalita ale technologické možnosti které nedovolují zkazit tak úplně a jednoduše nahrávku jako na digitálních nosičích. Reprodukovaná hudba má dávat radost a ne být příčinou toho proč nás bolí hlava.