Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 75

Nedělní poslech 75

Victimer8.4.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Drowse a její aktuální album "Cold Air".

Kyle Bates a pár přátel. Tak by se dala personálně popsat záležitost jménem Drowse. Abstraktní (snad rocková) hudba, která má nejblíže k protnutí žánrů drone, shoegaze a jakési formy dream rocku. Je to náčrt linek, sdělení, které ve skutečnosti teče někde dole pod mnoha vrstvami překrývaných zvuků. Halucinace, která je ve skutečnosti jemná jako pírko a když je jí šoufl, tak blinká chmýří odkvetlé pampelišky. Je začátek jara, vše se probouzí a po další dlouhé zimě bude za pár dní krajina hrát barvami. Stejně jako hudba Drowse.


Její jaro je ale poněkud rozmazané. Pod práškama a v deliriu. Chce si hrát, je milé, přítulné a občas i zahřeje, ale střízlivé rozhodně není a ani být nemůže. Album Cold Air vznikalo v těžkých osobních podmínkách hlavního protagonisty, kterého svíraly deprese, alkoprohřešky a vůbec těžká deka nahlodané citlivky. Pak tohle album zní jak zní. Jako pohádka na dobrou noc, kdy si uspávané dítě uvědomí, že maminka při čtení nepůsobí zrovna jistým dojmem, občas nesrozumitelně drmolí a z nosu se jí spustila krev. Asi si po večeři něco šlehla.

 

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/drowse.jpg


Ve skutečnosti bychom však mohli hovořit o příjemném shoegaze albu, protože při všem tom rozostření a neurčitosti je to docela poslechová záležitost. Kdyby nebyla tak zpitá, mohla by dostat víc prostoru v běžných domácnostech, třeba jako pozadí vrcholných příprav sobotního oběda. Ale tak to není a věřím, že ani nebude. Kyle Bates natočil pocitovou zpověď, kdy mu zřejmě nebylo úplně nejlíp, ale než aby se oháněl bohapustou depresí, snažil se svou křehkou duši obarvit a připodobnit snu. V něm se odehrávají nesouvislé představy nepokoje mysli, ale také něco na způsob naděje, protože mně osobně hudba Cold Air evokuje i pohled ven z okna a třeba zrovna do té jarní krajiny.


Ne všechny duše jsou odolné vůči nalomení. Hudba Drowse nezní jako hudba člověka, který to má spočítané, ale jako hudba někoho, kdo je exrémně citlivý a snaží se to sdělit. Ve vší zakalenosti a za záclonou normálního fungování. Je nás určitě víc, kdo podobné stavy zná, ačkoliv se s nimi každý vypořádává po svém. A jedno takové vypořádání představuje také album Cold Air.

 

 


Kapela: Drowse
Album: Cold Air
Styl: drone pop / shoegaze
Vydáno: 3/2018
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Flenser Records
Odkazy: bandcamp / facebook


 Sestava:
Kyle Bates - hudba, zpěv
+ hosté



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 14.5.19 16:41

Jak byl minulý měsíc taková nostalgická pohodinda, tak s květnem už se začíná vykreslovat tenhle rok jako opět hudební výhra. Waste of Space Orchestra si svoji členitostí a zákoutími vyžerou spoustu mého času, nový Earth definitivně přinutí nakoupit nějaký hulení, Akrotheism mě bourají tím perfektním "blutausnord" soundem, to bude ještě velký, Whiskey Ritual je přesně ta správná vidlácká tancovačka, který mě v poslední době tolik baví (a na jejímž trůně sedí bez diskuze polští Truchło Strzygi, jejichž EPko jsem za poslední tři týdny sjel asi pětsetkrát) a Chemici si po tý utrápený nudě s Iggym Popem opět koupili koule a chtěj bejt hlavně nahlas, což by za mě určitě šlo. Nicméně na vrcholku pantheonu se bezesporu bezpečně vyvalují Dead to a Dying World. To je strašně dál a střela s Wreckmeister Harmonies nebyla vedle, taky je tam hodně slyším.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky