Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 77

Nedělní poslech 77

Victimer6.5.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme one man projekt Etheraldine a jeho debutové album "Euphony Of Heralds".

Říká se, že tichá voda břehy mele. Bude to platit i v případě íránského projektu Etheraldine, i když jeho voda pochází z mokřadů, kde nehnutě stojí a počítá tlející listí, které si bere sebou pod hladinu. Do Íránu se pro blackmetalové soubory příliš často nechodí, ale tentokrát uděláme výjimku. Mám zato, že to bude ku prospěchu věci.


Nebo minimálně ku prospěchu těch, kteří si libují v atmosférickém black metalu, který nelpí na primitivním tepu stylu, ani na ukrutné rychlosti. Jeho poselství je v táhlých, hypnoticky působících hymnách, při kterých si člověk najde čas na oddych a trochu popožene zálibu introvertního snílka. Ocitne se v prostředí tajemných bažin a listnatých lesů, kde stíny stromů padají na hladinu a odkud není vidět do civilizace, pouze na oblohu, ať už ve dne nebo v noci.


Hlavně klídek a žádný spěch. Euphony Of Heralds je deska o čtyřech dlouhých chodech, ve kterých není třeba zpěvu, ale jen se nechat nést na vlně instrumentální a silně náladové hry na posmutnělost. Nenazval bych to přímo depresí a s tím souvisejícím řazením k suicidal projektům podobného ražení. To si myslím, že by bylo vedle.

 

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/etheraldine%20.jpg


Jako zásadní vidím práci s klávesami. Ty jsou využívány hojně a nepůsobí přitom jako umělá symfonie plná přešlapů a z toho vznikajících úšklebků a nízkých hodnocení. Klávesy Etheraldine jsou jednoduché a magické. Jsou sladěné s atmosférou alba, dokonce bych řekl, že ji určují, ale v žádném případě nad ni nevyčnívají, aby nevznikl dojem, že jsme v prostředí ambientní hudby. I ta zde má své místo, ale mluvme o Etheraldine nadále jako o metalovém projektu, bude to rozumější.


Za vším hledejme muže jménem Harpag Karnik, který je vedle Etheraldine aktivní v dalších dvou tělesech - v pohřebně doom metalových Urnscent a potom v Erancnoir, kde je opět sám svým pánem a dá se říci, že jde o nespoutanější a divočejší podobu Etheraldine. Jak ve využití klapek, tak v celkovém uchopení, které je majestátnější a ostřejší.


Black metal Etheraldine je blízko zvukových spojení s předponou post a tancem v dešti v rytmu shoegaze, tady se prostě na sílu nejede. Nechme hudbu alba Euphony Of Heralds plynout, občas nahlédněme, co se v mokřadech děje a zda jejich vlhká půda příliš rychle nevysychá. Rád bych totiž o Etheraldine ještě v budoucnu slyšel a myslím, že nebudu sám.

 

 


Kapela: Etheraldine
Album: Euphony Of Heralds
Styl: atmospheric black / post black
Vydáno: 4/2018
Země: Írán
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook


Sestava:
Harpag Karnik - všechny nástroje



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky