Článek: Nedělní poslech 78

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 78

Victimer3.6.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme one man projekt Oorchach a jeho album "Ontologia".

Měsíční absenci rubriky Nihilcut omlouvám dnešním krátkým povídáním o litevském projektu Oorchach. Za tímto podivným a těžko vyslovitelným jménem můžeme najít elektroinženýra Povilase, jenž produkuje hlučící minimalismus na pomezí ambientu a industrialu víc jak deset let. Během svého působení nahrál čtyři regulérní alba a pár dalších menších nahrávek a kolaborací. Speciálně pro tuto neděli jsem si vybral album Ontologia, které vyšlo během loňského podzimu a jak napovídá jeho název, budeme hloubat, dlouze přemítat, oddávat se nekonečným plochám nálad, možnostem jejich výkladu a budeme hledat odpovědi.

Jaký je tedy vztah esence a bytí Povilasovy nahrávky? Nalezneme na nyní čtyři dlouhé tracky, ve kterých se snoubí táhlá drone masáž, industriální výflusy vedoucích z nekonečných ploch tření ambientu, při jehož přehrávání můžeme mít vizuální představy různých rozměrů. Od ranní mlhy fotografie na obalu, až po poněkud drastičtější a nevlídnější vize temné, stále funkční fabriky, od které je možná do přírody co by kamenem dohodil, ale v těsné blízkosti areálu je člověk vystaven zvláštnímu druhu napětí a není u toho moc hezky po těle.

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/oorchach%20pozadi.jpg

Album začíná výpravně, mile a melancholicky. Probouzející se den promlouvá další a další vteřinou tiše a bez rušivých elementů. Až během dopoledne se přidá rytmická sekce a dodá úvodní skladbě chytlavé pozadí. Každý den je jiný, každý má svá překvapení. Rytmus vleze do hlavy a ven z ní jen tak nepůjde. Drží se skladby jako klíště až do večera, kdy pomalu zhasíná svůj motor a v oknech se pro změnu rozsvítí první světla. Je tma.

Druhá záležitost by se dala označit jako jistý druh smířlivého zvukového teroru. Berme to třeba ze strany spojení Oorchach a labelu Terror. Není to úplně nesouvislá masa elektroniky, ale ta táhlá linie, která jde skladbou, je obalena tak hustě, že je dost složité dostat se až přímo k ní. Ani noise praktiky nejsou v táboru Oorchach zapovězeny, avšak není nutné se bát či trpět. Pořád jsme nastaveni na vlně poslouchatelnosti a zdaleka jsme se nedotknuli hranice extrému.

Pokračujeme temněji, v novém zastření a dál s poměrně vztekle omotanou linkou temného klidu. Probouzí se démoni noci, stíny lesa a ve fabrice se uprostřed noční směny dějí podivné věci. Stroje jsou hlasitější, lidé z přípravny stojí nehnutě u regálů se surovinami a venku jsou vidět postavy, které sem nepatří. Třetí skladbu bych viděl jako nejstrašidelnější záležitost alba Ontologia.

A pomalu končíme. Pomalu, ale hustě. Duona / Bread je industriální kolos, pomalu se vinoucí koutouč typické strojírenské jednotvárnosti. Tady jsem doma, tady slyším na každý tupý úder, neboť jsem vychován Godflesh a tady jsme jim docela blízko. Miluji ten hnusný, stále se opakující basový riff a to temno kolem něj. Jako rypadlo ve tmě, jako výhled z baráku periferie Karviné. Vždyť říkám, tady jsem skoro doma...

Kdo by měl o prezentaci Oorchach zájem, má za pár dní velmi dobrou příležitost. Blíží se osmý ročník festivalu Hradby samoty (v Rosicích u Brna) a mezi učinkujícími bude také Povilas a jeho hlukové já. Tak proč váhat?

Kapela: Oorchach

Album: Ontologia
Styl: dark ambient / drone / post industrial
Vydáno: 10/2017
Země: Litva
Vydavatel: Terror
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Povilas Vaitkevičius - elektronika, koncept

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!