Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 78

Nedělní poslech 78

Victimer3.6.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme one man projekt Oorchach a jeho album "Ontologia".

Měsíční absenci rubriky Nihilcut omlouvám dnešním krátkým povídáním o litevském projektu Oorchach. Za tímto podivným a těžko vyslovitelným jménem můžeme najít elektroinženýra Povilase, jenž produkuje hlučící minimalismus na pomezí ambientu a industrialu víc jak deset let. Během svého působení nahrál čtyři regulérní alba a pár dalších menších nahrávek a kolaborací. Speciálně pro tuto neděli jsem si vybral album Ontologia, které vyšlo během loňského podzimu a jak napovídá jeho název, budeme hloubat, dlouze přemítat, oddávat se nekonečným plochám nálad, možnostem jejich výkladu a budeme hledat odpovědi.


Jaký je tedy vztah esence a bytí Povilasovy nahrávky? Nalezneme na nyní čtyři dlouhé tracky, ve kterých se snoubí táhlá drone masáž, industriální výflusy vedoucích z nekonečných ploch tření ambientu, při jehož přehrávání můžeme mít vizuální představy různých rozměrů. Od ranní mlhy fotografie na obalu, až po poněkud drastičtější a nevlídnější vize temné, stále funkční fabriky, od které je možná do přírody co by kamenem dohodil, ale v těsné blízkosti areálu je člověk vystaven zvláštnímu druhu napětí a není u toho moc hezky po těle.

 

www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/oorchach%20pozadi.jpg

 

Album začíná výpravně, mile a melancholicky. Probouzející se den promlouvá další a další vteřinou tiše a bez rušivých elementů. Až během dopoledne se přidá rytmická sekce a dodá úvodní skladbě chytlavé pozadí. Každý den je jiný, každý má svá překvapení. Rytmus vleze do hlavy a ven z ní jen tak nepůjde. Drží se skladby jako klíště až do večera, kdy pomalu zhasíná svůj motor a v oknech se pro změnu rozsvítí první světla. Je tma.


Druhá záležitost by se dala označit jako jistý druh smířlivého zvukového teroru. Berme to třeba ze strany spojení Oorchach a labelu Terror. Není to úplně nesouvislá masa elektroniky, ale ta táhlá linie, která jde skladbou, je obalena tak hustě, že je dost složité dostat se až přímo k ní. Ani noise praktiky nejsou v táboru Oorchach zapovězeny, avšak není nutné se bát či trpět. Pořád jsme nastaveni na vlně poslouchatelnosti a zdaleka jsme se nedotknuli hranice extrému.

 

Pokračujeme temněji, v novém zastření a dál s poměrně vztekle omotanou linkou temného klidu. Probouzí se démoni noci, stíny lesa a ve fabrice se uprostřed noční směny dějí podivné věci. Stroje jsou hlasitější, lidé z přípravny stojí nehnutě u regálů se surovinami a venku jsou vidět postavy, které sem nepatří. Třetí skladbu bych viděl jako nejstrašidelnější záležitost alba Ontologia.

 


A pomalu končíme. Pomalu, ale hustě. Duona / Bread je industriální kolos, pomalu se vinoucí koutouč typické strojírenské jednotvárnosti. Tady jsem doma, tady slyším na každý tupý úder, neboť jsem vychován Godflesh a tady jsme jim docela blízko. Miluji ten hnusný, stále se opakující basový riff a to temno kolem něj. Jako rypadlo ve tmě, jako výhled z baráku periferie Karviné. Vždyť říkám, tady jsem skoro doma...

 

Kdo by měl o prezentaci Oorchach zájem, má za pár dní velmi dobrou příležitost. Blíží se osmý ročník festivalu Hradby samoty (v Rosicích u Brna) a mezi učinkujícími bude také Povilas a jeho hlukové já. Tak proč váhat?

 


Kapela: Oorchach

Album: Ontologia
Styl: dark ambient / drone / post industrial
Vydáno: 10/2017
Země: Litva
Vydavatel: Terror
Odkazy: bandcamp / facebook


Sestava:
Povilas Vaitkevičius - elektronika, koncept



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 30.3.21 12:14

Minulý rok v létě jsem byl na obnovené premiéře filmu, kde byla pak beseda s bratry Cabanovými (jeden představitel Arnošta a druhý choreograf snímku), kde říkali, že důvod, proč film zapadl byl kvůli tomu, že vyšel těsně po revoluci, kdy se najednou sem valily doposud zakázané filmy ze západu a jeho vydání se prostě trefilo do krátké doby, kdy o české snímky nebyl zájem. Kritiky to prý mělo jinak dobré. Sám Vorel byl prý celou Revoluci takovej naštvanej, protože se bál, že po pádu režimu film už nebude aktuální, ale teda představa, že by to vyšlo před převratem mi přijde hodně naivní. Ten znovuobjevený zájem o film připisujou tvůrci někdy k době začátku YouTube, kde se objevil klip k Fajn, fajnový a stal se hroznym hitem, aniž by spousta lidí věděla, odkud to vlastně je a dostali se k tomu tak dodatečně. U mě to myslím takto někdy kolem roku 2006 přesně bylo. Sám Caban říkal, že úplně zapomněl, že v tom filmu hrál než šel někdy kolem roku 2008 vyzvednout dceru z lyžáku a chtěli se s ním vyfotit její spolužačky a on vůbec nevěděl proč. Jinak vzorem pro jeho postavu, jak jsem zjistil teprve nedávno, byl Arnošt Pátek.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky