Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Měsíční absenci rubriky Nihilcut omlouvám dnešním krátkým povídáním o litevském projektu Oorchach. Za tímto podivným a těžko vyslovitelným jménem můžeme najít elektroinženýra Povilase, jenž produkuje hlučící minimalismus na pomezí ambientu a industrialu víc jak deset let. Během svého působení nahrál čtyři regulérní alba a pár dalších menších nahrávek a kolaborací. Speciálně pro tuto neděli jsem si vybral album Ontologia, které vyšlo během loňského podzimu a jak napovídá jeho název, budeme hloubat, dlouze přemítat, oddávat se nekonečným plochám nálad, možnostem jejich výkladu a budeme hledat odpovědi.

Jaký je tedy vztah esence a bytí Povilasovy nahrávky? Nalezneme na nyní čtyři dlouhé tracky, ve kterých se snoubí táhlá drone masáž, industriální výflusy vedoucích z nekonečných ploch tření ambientu, při jehož přehrávání můžeme mít vizuální představy různých rozměrů. Od ranní mlhy fotografie na obalu, až po poněkud drastičtější a nevlídnější vize temné, stále funkční fabriky, od které je možná do přírody co by kamenem dohodil, ale v těsné blízkosti areálu je člověk vystaven zvláštnímu druhu napětí a není u toho moc hezky po těle.

Album začíná výpravně, mile a melancholicky. Probouzející se den promlouvá další a další vteřinou tiše a bez rušivých elementů. Až během dopoledne se přidá rytmická sekce a dodá úvodní skladbě chytlavé pozadí. Každý den je jiný, každý má svá překvapení. Rytmus vleze do hlavy a ven z ní jen tak nepůjde. Drží se skladby jako klíště až do večera, kdy pomalu zhasíná svůj motor a v oknech se pro změnu rozsvítí první světla. Je tma.

Druhá záležitost by se dala označit jako jistý druh smířlivého zvukového teroru. Berme to třeba ze strany spojení Oorchach a labelu Terror. Není to úplně nesouvislá masa elektroniky, ale ta táhlá linie, která jde skladbou, je obalena tak hustě, že je dost složité dostat se až přímo k ní. Ani noise praktiky nejsou v táboru Oorchach zapovězeny, avšak není nutné se bát či trpět. Pořád jsme nastaveni na vlně poslouchatelnosti a zdaleka jsme se nedotknuli hranice extrému.

Pokračujeme temněji, v novém zastření a dál s poměrně vztekle omotanou linkou temného klidu. Probouzí se démoni noci, stíny lesa a ve fabrice se uprostřed noční směny dějí podivné věci. Stroje jsou hlasitější, lidé z přípravny stojí nehnutě u regálů se surovinami a venku jsou vidět postavy, které sem nepatří. Třetí skladbu bych viděl jako nejstrašidelnější záležitost alba Ontologia.

A pomalu končíme. Pomalu, ale hustě. Duona / Bread je industriální kolos, pomalu se vinoucí koutouč typické strojírenské jednotvárnosti. Tady jsem doma, tady slyším na každý tupý úder, neboť jsem vychován Godflesh a tady jsme jim docela blízko. Miluji ten hnusný, stále se opakující basový riff a to temno kolem něj. Jako rypadlo ve tmě, jako výhled z baráku periferie Karviné. Vždyť říkám, tady jsem skoro doma...

Kapela: Oorchach

Album: Ontologia
Styl: dark ambient / drone / post industrial
Vydáno: 10/2017
Země: Litva
Vydavatel: Terror
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Povilas Vaitkevičius - elektronika, koncept