Článek: Nedělní poslech 80

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 80

Victimer17.6.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Bong a její album "Thought And Existence".

Osmdesátý Nedělní poslech jsme pojali trochu jinak, než je pro tuto rubriku běžné. Nepředstavíme si kapelu, která začíná, nebo se o ní příliš neví, ale dnes si představíme kapelu, o které se u nás příliš nepíše. Řeč bude o Bong. O příležitostných kamenících a hlavně meditačních mistrech v oboru doomové hypnózy. Jejich aktuální deska, která je venku sotva pár dní, se jmenuje Thought And Existence a je to deska s pořadovým číslem osm. A tím je asi řečeno vše.

Bong jsou veteráni. Těch osm desek provází dlouhá řada jiných kooperací, ve skutečnosti se kadence jejich vydávání pohybuje v rytmu několika kousků za rok. Až teď byl tři roky klid... Osobně se Bong věnuji stejně příležitostně, jako oni ostřejším výpadům skrze dlouhej kouř, pohodu, doom. Doom Bong, to je spirituální cvičení, "longvehicle" skladby, během kterých za hlubokého dumání usíná věčným spánkem kde co, někdy i nástroje samotné kapely. Je třeba dávat pozor a plně se oddat meditaci.

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/bong%20band.jpg

Poslední materiál ovšem funguje jako stravitelná kletba rychlosti. Dvě táhlé skladby, ve kterých se prolíná okultní mlhovina s chytlavou, sladkým medem ulepenou linkou znějící z nekonečných dálek. První song The Golden Fields je nádherná záležitost. Doprovázená hlubokými nápěvy a beroucí si z možností časoprostoru to krásné a souměrné. Bong zde dokazují, že jsou v dlouhých plochách jako doma a není jim cizí ani přitažlivá pochmurnost.

Druhá věc Tlön, Uqbar, Orbis Tertius zdárně sekunduje, oprostí se od vokálu a rozprostře se na celých 19 minut. Osciluje mezi středním a pomalým tempem a přemítá nad tím, co se povedlo ve skladbě první a skrz tlumené ozvěny to připomíná. Působí o něco sterilněji, a byť se dotýká netušeného a v prostoru vesmíru nedotknutelného, dala by se klidně ocejchovat jako kraut doomová varianta díla stejného jména od argentinského spisovatele J. L. Borgese.

Bong, to je sázka na jistotu a v případě alba Thought And Existence si nemusíte lámat hlavu nad jeho neprostupností a složitými manévry. Tohle je deska na pohodu. Prostorová, psychedelická a svým způsobem i chytlavá a přitažlivá. Tahle deska je dobrá volba.

Kapela: Bong
Album: Thought And Existence
Styl: psychedelic doom
Vydáno: 5/2018
Země: Spojené království
Vydavatel: Ritual Productions
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Dave Terry - baskytara, vokál
Mike Smith - bicí
Mike Vest - kytara

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.