Článek: Nedělní poslech 84

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 84

Garmfrost16.9.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Exlimitir a její album It Weighed Itself in Silver.

Někdo v neděli odpočívá a relaxuje u pohádky, nebo spí ukryt novinami před zraky ostatních. Jiný čte, další se toulá po výletech. Jsou i tací, co pracují, nebo dokonce pijí… Ano, je to tak! Ať už děláte co chcete, zkuste si vyčlenit zhruba půl hodiny na poslech abstraktních vizí technicky poblázněného death metalu. Kanadský projekt či kapela (další z řady, co vše kolem sebe tají) Exlimitir vydal bez pomoci labelu v únoru debut It Weighed Itself in Silver, který šíří na svém bandcampu.

Je čas, abychom si pověděli, co o Exlimitir vlastně víme. Co říkáte? Nevíme prakticky nic. Na metal archives je uvedena lokace Ottava a vznik letos. Nic víc. Jak mě ale odpověděl v jednom rozhovoru nejmenovaný vzteklý čert - je to vůbec důležité? K čemu vědět, kdo hraje na co? Za Exlimitir hovoří muzika. Muzika těžko uchopitelná, technicky i poslechově náročná. Zvukově podomácku laděná, ale dravá a návyková. Na mysl mi přišli finští Demilich, kteří se v podobném marastu kdysi rádi rochnili. Před časem jsem recenzoval kanadské Chthe'ilist a jejich neskutečnou nahrávku Le dernier crépuscule. Právě jejich rukopis, geniální basu a neafektovaný growl mi It Weighed Itself in Silver vzdáleně připomíná. Je možné, že je Exlimitir nějakým tajným projektem někoho z této kapely? Nebo se jedná o pouhou náhodu? K čertu s tím!

Jisté je, že při poslechu It Weighed Itself in Silver spát ani pracovat nebudete. Zkratovité tempo, prasácký zvuk a klaustrofobická dušnost na jedné straně a rozverná rytmika, šílený řvoun a jazzová improvizace na straně druhé. To jsou pomyslné misky vah pro váš vkus. Pro někoho bude tato zvláštní deska plná chaosu a nevšedních postupů příliš, ale kdo se chce nechat vykolejit a znervóznit, mohl by Exlimitir přijít na chuť. Ale zadarmo to nebude!

… Fear the Auto-Ototoxic cry, fear the Psylent Sound.

Fear the Auto-Ototoxic cry, fear the Psylent Sound…

Kapela: Exlimitir

Album: It Weighed Itself in Silver

Styl: death metal

Vydáno: 2/2018

Země: Kanada

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp

Sestava:

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.