Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 86

Nedělní poslech 86

Victimer30.9.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme domácí projekt Caves Of Agalloth a jeho album Sprawling Ruins of Desert Temple.

Nedělní odpočinek dnes hledejme ve spárech ambientní muziky, epicky laděné, v poryvech fantasy a dungeon synth hudby, abych byl přesnější. Všechny tyhle termíny budou k navedení na správnou stezku správné. Caves Of Agalloth je projekt jednoho člověka z hlavního města, o němž je dobré vědět hlavně to, že si lebedí v instrumentální a minoritním směrem vedené muzice. V ní hrají prim klávesové nástroje, dějová mystika a epicky orientované vize odkazující na dílo mistra Lovecrafta. Sprawling Ruins of Desert Temple je první zastávkou v srdci pouště Nazik.


Stojíme uprostřed dun, vítr skučí, odráží se od skal a pečlivě schovaných tváří a klávesy postupně a nenásilně vykreslují celý příběh. A ten je nakonec poměrně dramatický, ač to nejprve vypadá jen na trochu dobrodružnější obhlídku ruiny, kterou svírá písečná země. Zapomenutá stavba je však děsuplným místem, které ožívá v nočních hodinách, kdy si zbloudilý návštěvník těchto míst zle zahrává s vlastním životem. Kde se zprvu jen naznačuje, jsou během pokračování jasně slyšet zvuky naostřených seker a celkově napínavější děj.

 


Vedle této fascinace bych se atmosféru nahrávky nebál přirovnat ke spojení klávesových alb Burzum s dotekem atmosféry filmu Barbar Conan, neb zrovna tyhle dva pocity na mne poměrně vytrvale vystrkují růžky, aniž bych se dál nořil do skutečně správných míst, tedy pouštního chřtánu alba. Další přirovnání už bych volil uvážlivěji, neboť bych album poslal do střetu klasicky vedené dungeon synth muziky s lehce orientálním dotekem. Zajímavě zní i lehké bicí v druhém dílu alba popohánějící skladbu k rytmičtější poloze, které bych se do budoucna v rámci celého projektu vůbec nebál. Něco na způsob darkwave, zkrátka více pulsující záležitost. Uvidíme...


Důležité je být nakloněn představivosti a z ní také čerpat. Její zdroj je nekonečný a pokud jsou možnosti dostatečně aktivní, je vyhráno. Snadněji se pak žije těm, kterým je vlastní představa bližší než všední reál a snaží se dle toho tvořit. Caves Of Agalloth je dobré mezi tyto projekty řadit. V rámci nahrávky Sprawling Ruins of Desert Temple jsme ve spojení s úvodem do dalších možných cest, které vedou pouštní pěšinou dál a budou nás zvát k novým setkáním. Tohle první beru jako sympatické a osvěžující. Jen těžko mohlo překvapit a nutit se na naň dívat jako na zjevení, ale jeho zpracování má své kouzlo, což vnímám jako stěžejní. Zejména pak hezky vygradovaný druhý díl. Však poslechněte.


Kapela: Caves Of Agalloth
Album: Sprawling Ruins of Desert Temple
Styl: dungeon synth
Vydáno: 9/2018
Země: ČR
Vydavatel: vlastní vydání
Odkazy: bandcamp

 

Sestava:
Mythago - synths, artwork



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky