Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 86

Nedělní poslech 86

Victimer30.9.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme domácí projekt Caves Of Agalloth a jeho album Sprawling Ruins of Desert Temple.

Nedělní odpočinek dnes hledejme ve spárech ambientní muziky, epicky laděné, v poryvech fantasy a dungeon synth hudby, abych byl přesnější. Všechny tyhle termíny budou k navedení na správnou stezku správné. Caves Of Agalloth je projekt jednoho člověka z hlavního města, o němž je dobré vědět hlavně to, že si lebedí v instrumentální a minoritním směrem vedené muzice. V ní hrají prim klávesové nástroje, dějová mystika a epicky orientované vize odkazující na dílo mistra Lovecrafta. Sprawling Ruins of Desert Temple je první zastávkou v srdci pouště Nazik.


Stojíme uprostřed dun, vítr skučí, odráží se od skal a pečlivě schovaných tváří a klávesy postupně a nenásilně vykreslují celý příběh. A ten je nakonec poměrně dramatický, ač to nejprve vypadá jen na trochu dobrodružnější obhlídku ruiny, kterou svírá písečná země. Zapomenutá stavba je však děsuplným místem, které ožívá v nočních hodinách, kdy si zbloudilý návštěvník těchto míst zle zahrává s vlastním životem. Kde se zprvu jen naznačuje, jsou během pokračování jasně slyšet zvuky naostřených seker a celkově napínavější děj.

 


Vedle této fascinace bych se atmosféru nahrávky nebál přirovnat ke spojení klávesových alb Burzum s dotekem atmosféry filmu Barbar Conan, neb zrovna tyhle dva pocity na mne poměrně vytrvale vystrkují růžky, aniž bych se dál nořil do skutečně správných míst, tedy pouštního chřtánu alba. Další přirovnání už bych volil uvážlivěji, neboť bych album poslal do střetu klasicky vedené dungeon synth muziky s lehce orientálním dotekem. Zajímavě zní i lehké bicí v druhém dílu alba popohánějící skladbu k rytmičtější poloze, které bych se do budoucna v rámci celého projektu vůbec nebál. Něco na způsob darkwave, zkrátka více pulsující záležitost. Uvidíme...


Důležité je být nakloněn představivosti a z ní také čerpat. Její zdroj je nekonečný a pokud jsou možnosti dostatečně aktivní, je vyhráno. Snadněji se pak žije těm, kterým je vlastní představa bližší než všední reál a snaží se dle toho tvořit. Caves Of Agalloth je dobré mezi tyto projekty řadit. V rámci nahrávky Sprawling Ruins of Desert Temple jsme ve spojení s úvodem do dalších možných cest, které vedou pouštní pěšinou dál a budou nás zvát k novým setkáním. Tohle první beru jako sympatické a osvěžující. Jen těžko mohlo překvapit a nutit se na naň dívat jako na zjevení, ale jeho zpracování má své kouzlo, což vnímám jako stěžejní. Zejména pak hezky vygradovaný druhý díl. Však poslechněte.


Kapela: Caves Of Agalloth
Album: Sprawling Ruins of Desert Temple
Styl: dungeon synth
Vydáno: 9/2018
Země: ČR
Vydavatel: vlastní vydání
Odkazy: bandcamp

 

Sestava:
Mythago - synths, artwork



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky