Článek: Nedělní poslech 88

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 88

Victimer14.10.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Harrow a její EP "A Fire In The Mountains".

V horách jsou dnes Harrow možná úplně poprvé, ale jinak jsou to už zaběhlí výletníci. Stihli si prošlápnout hned několik míst, na které se nezapomíná a mohou se díky nim točit desky. Jen se o nich tolik neví. Diskografie souboru čítá tři velké zastávky a další menší čundry, u kterých si kapela aspoň na moment vyrazila za město trochu pobýt v přírodě, spláchnout žal a zapomenout na stresy. Posledním krátkým vandrem je aktuální EP A Fire In The Mountains.

Harrow je původně tříčlenná (v současnosti pouze duo) kapela třídící odpad a své hudební pohnutky mezi black metal, folk a niterní napojení na přírodní mystiku. Jejich pohyb po hmatnících řídí staré obyčeje, divočina a další vlivy, které lze nabrat jenom venku, daleko od civilizovaných partií ve tvaru kvádrů. Harrow jsou blízko kapel jako Alda, Panopticon a jim podobných, kterým není lhostejné rozdělat na kraji lesa oheň, zabodnout pohled do dálky a čistit hlavu pouhým vypnutím okolního světa. Říkejme jim atavisté, volnomyšlenkáři, podivíni, jak kdo chcete...

Harrow jsou už zkrátka takoví. V jejich silách sice nejsou velké zásahy do jasně ohraničeného žánru a nedočkáme se ani dalších větších oživení, ale není nad přírodně laděnou pohodu. Tu je pak nutné míchnout pernějšími výrazy a typickým bzučením včelích sběračů pylu. Nic neslyšeného, nic pobuřujícího. O to však ani nejde. Jde o možnost se zastavit a popřemýšlet, k čemuž může právě tohle EP pěkně posloužit. Třeba takhle při neděli. Bez hlubších závěrů, jen tak lehce a nenásilně si odskočit ven. Harrow spadají někam za výše jmenované interprety, nemají v popisu práce je předčit, jen je následovat a vidět věci podobně. Pak není problémem, že zpěvák zjevně neprošel důkladnou přípravou hudební školy a zní občas falešně a stejně tak by nemělo vadit, že skladby zní víc sympaticky, jak objevně a originálně.

Za pozornost stojí čistě folková eponymní věc, u které se chce vážně jen dlouze potahovat z cigára, občas klackem prohrábnout dohasínající uhlíky a vytáhnout poslední horkou bramboru. Ve dvojce Scarred Mountainsides lze nalézt ukázkové propojení všeho zmíněného, jak stylově, tak pocitově. Hezky se veze jak velí žánr, nic nevymýšlí, nic nekuje. Já si nejvíce užívám následující Slashed & Burned, ve které je krom klasické náklonnosti k divoké přírodě, přítomna také ne úplně obvyklá divokost (možná až punková) ve frázování a melodice. Škoda, že na takto položeném vokálu není postavena celá skladba, dodala by jí jistě na větší zvláštnosti. Melodie se krátce vrátí, styl zpěvu už ne a další děj je věnován klasické kombinaci syna pekla s pravidelným voličem strany zelených. Přesto je v té skladbě o trochu víc, než velí tradice, aspoň o trošičku...

Celkově má tohle epko své charisma. Možná není úplně původní a možná po něm po pár posleších neštěkne pes, ale je tam taková ta špinavá a nehraná nespoutanost, aneb jak být co nejblíže horám a nemuset si na to hrát citováním wikipedie či v dokumentárních filmech o velkých dobrodruzích. Stačí být trochu normální a přirozený.

Kapela: Harrow
Album: A Fire In The Mountains
Styl: black / folk metal
Vydáno: 8/2016
Země: Kanada
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Ian Campbell - zpěv, kytara
Jacob Moyer - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!