Článek: Nedělní poslech 89

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 89

Victimer21.10.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Ionophore a její album "Whetter".

Dnes zas po čase zabředneme po kolena do vod experimentální elektroniky, abychom však zároveň nehleděli do tváře nové kapele. Naopak. Ionophore mají na kontě své již třetí album, ale vzhledem k tomu, že jde o okrajovou záležitost, moc se o něm (nich) neví. Informace lze vystopovat celkem snadno, ale není jich zas tolik, že bychom si mohli notovat, jak to kapele v zadumaném zavětří temnoty sluší, jak se snaží povystrčit růžky a přitom jen provokuje. Není toho mnoho, co bychom měli vědět, navíc mluvit v přítomnosti této kapely o nějakém notování není úplně košer.

Současné tváři Ionophore sluší kombinace ambientu, ne větší než malé množství noise music, které bolí jen místy, k čemuž přidejme o hodně větší množství éterických atmosfér a neméně éterického vokálu. Zapomenout nelze ani na celkově avantgardnější pojetí, které se zde náramně hodí, neboť celou záležitost posouvá zajímavějším směrem (ještě) dál proti proudu. Nemyslím tím víceméně netradiční využití trumpety, která občas pročísne okolní ruchy, jako celkové uchopení hudby tohoto spolku. Navíc nechybí ani dozvuky orchestrálních partů, pulsující psychedelie a oblečená / neoblečená abstraktní vyzývavost.

Zpočátku mdle působící improvizace za dva až tři poslechy hodně povyroste. Pozornost, která byla blíže nezájmu a neochotě podobné dobrodružství podstoupit, je rázem na vysoké úrovni a Ionophore dokazují, že umí jít do hloubky, šířky i na úplně cizí území. Nacházíme se ve společnosti atmosféricky disonantní hudby, nesouměrně přitažlivé, tiše hlučné a rušivě hypnotizující. Nejde však o nutné protiklady, ty momenty a vzájemné změny nálad a zvukových koláží si vyhoví. Jsou pospolu a mluví stejným jazykem. Neživým, experimentálním, s dozvuky dalekých výhledů do krásných údolí, jejichž noci končí někde uprostřed kaliště odstavené fabriky. Jde to dohromady, to mi věřte.

O hudbě se můžeme bavit donekonečna, je vybavená skutečně hezkými zákoutími, jenž lze objevovat a nemít při tom pocit, že vás jen dráždí. Že jsou falešná... Jako hlavní poznávací znamení Ionophore vidím spojení těchto míst s Leiliným nevinně křehkým vokálem, který se chvíli ozývá ze zapomenutých bažin, aby byl časem mnohem blíž za plotem a s výmluvně nepřítomným výrazem lkal za těžších chvil a výparů z továrního areálu. Pulsující tma Whetter v sobě ukrývá i množství chytlavých momentů, které se objeví až za nějaký čas, ovšem nepodléhejme stavu snadného pohybu v prostoru, který své já odhaluje jen velmi opatrně.

Produkce Ionophore je o pohybu v mlze. O jeho možnostech, odvaze a zvukové svobodě v tajemném prostředí. A label Malignant Records zase dokazuje, že má ve své stáji šikovné lidi a projekty, kterým není lhostejné zvukově strádat a oddávat se jen základním rysům (dark) ambientní muziky. Svůj pobyt v rovině experimentálně okrajové elektroniky si umí vyložit po svém a zasvěceně o něm přemítat. Whetter je třetí album Ionophore, album, které se povedlo a které si zaslouží pozornost. Třeba takhle při neděli...

Kapela: Ionophore

Album: Whetter
Styl: ethereal ambient / experimental / electronica
Vydáno: 9/2018
Země: USA
Vydavatel: Malignant Records
Odkazy: bandcamp / facebook / soundcloud

Sestava:
Leila Abdul-Rauf - zpěv, trumpeta, kytara, klávesy
Jan Hendrich - kytara, baskytara, klávesy, beaty
Ryan Honaker - đàn bầu, housle, klávesy, beaty

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!