Článek: Nedělní poslech 8

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 8

Ruadek11.9.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The Black Queen a její album "Fever Daydream".

Jak už jste asi u mě zvyklí, nebude to striktně metalové, ale budeme někde jinde. A o tom na druhou stranu vlastně Nedělní poslechy jsou, slyšet trochu jinou hudbu z jiného žánrového spektra. Dnes představíme synthpopové rarachy The Black Queen, kteří hrají to, co svého času Depeche Mode a jim podobní. Hrají to s nasazením a skoro až s patosem té doby, temně a v podstatě slušně promyšleně. Fever Daydream stvořila trojice Greg Puciato (zpěvák Dillinger Escape Plan), Joshua Eustis (NIN, Puscifer) a Steven Alexander (sezóní technik kapel DEP, Nine Inch Nails, Ke$ha). Jejich tvorba je akorát tak syntetická a zároveň živá, aby fungovala chemie mezi posluchačem a skupinou. Nebudu určitě jediný, kdo v tom slyší vlivy post-industriálu a zároveň hitové ambice mnohých darkwave spolků, k nimž se kapela hlásí.

Desítka skladeb je tak akorát na to, aby nás hoši unesli do svého světa a nechali nás plácat se v něm. Dělají to gothickou grácií, jistou syrovostí, s doměnkou, že to v nás cosi zanechá. Ti přístupnější budou jásat, fanoušci dávného synthpopu zavzpomínají na zlaté časy. On je to v jistém smyslu paradox, jak se věci vrací ke svým počátkům. Že tyto spolky tvoří výborné desky, jež jsou vlastně poklonou tomu, co se v nich odráží. A že tomu dají jakousi hodnotu navíc, trochu těch současnějších postupů. Oni vzdáleně připomínají i Oceán, jehož současný návrat je velká věc i pro mě. Našli bychom i stopy 9"N, Puscifer a dalších (jak by také ne, když se dva ze tří přímo podíleli na tvorbě zmíněných kapel). Takže nakonec nezbývá než doporučit vyznavačům temných věcí, které nutně nemusí být metalové, ani nahrané v podzemní továrně.

Hoši vydali tento rok ještě remixovou placku k tracku Secret Scream, což potěšilo i tím, že nezapomínají ani na tyto věci. Že rádi svou věc ohnou a narovnají jinak, prodlouží nebo vynechají zpěv. Dělali to i samotní DM a člověk je fascinován, jak silná základní kostra skladby je a kolik se toho v ní dá změnit, přesto ji lze okamžitě poznat. Kupte nebo jenom poslechněte, nebudete litovat.

Kapela: The Black Queen

Album: Fever Daydream

Styl: synthpop / darkwave

Vydáno: 1/2016

Země: USA

Vydavatel: Universal

Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:

Greg Puciato - zpěv

Joshua Eustis - nástroje

Steven Alexander - nástroje

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.