Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 90

Nedělní poslech 90

Victimer4.11.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Vouna a její eponymní debut.

Za vším hledej ženu a u projektu Vouna toto rčení platí doslova. Yianna Bekris je mladá dáma, kterou je správné dávat do spojitosti se základy nové formace, brát ji za hlavní článek a hlavně komplexní autorku. I když se na nové promo fotce objevuje hned několik dalších členů, beru to tak, že samotné nahrání desky má na svědomí pouze Yianna. Vouna je nové jméno na metalovém poli a sympatie si může získat u těch, kteří se dobře orientují v jeho atmosférické odnoži. Tohle nové jméno spojuje hned několik prvků a stylů, ve kterých se Yianna cítí dobře a které by do své hudby ráda otiskla jako ty určující. Ale jeden přesto ční nad ostatními.


Tvorbu Vouna můžeme nazvat různě, ale první housle by mělo hrát označení doom metal, neboť debutová deska je postavena na právě základech zkázonosného stylu. Moc dlouho jsem nepátral a vybral termín cascadian doom metal, protože mi v daný moment přišel tak nějak nejvhodnější. Taky proto, že zde hraje roli přátelství s Wolves In The Throne Room, u kterých se nahrávalo i vydávalo. Nebo lépe řečeno vydávat bude (oficiální datum je 9.11.). Vouna je vedle doom metalu směsí folku, esoteriky, vůně pečených brambor lesního black metalu, ale i staré řecké kultury a evropských tradic vůbec. Vouna si zkátka hledá místo mezi styly, kdy si z každého oblíbeného vezme něco a snaží se dbát na to, aby výsledek nebyl paskvil, ale uměl zapůsobit. A docela to funguje.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/vouna%20band.jpg


Je to debut, který je dobrý v tom, jak otevře svoji náruč a plní ji hudbou, ve které nachází své uplatnění. Nebo aspoň hodlá najít. Jistě je naivní a jistě si prochází mnoha porodními bolestmi, ale popohnat směrem k procházce v přírodě s trochou hlubšího přemítání je schopen. Je to hlavně žal a doom metal, kdo kropí oči slzami a mysl bezvýchodnou aurou v listí schoulené esoteriky, která se nese z hrdla hlavní protagonistky. Tam, kde zavane prádlo vlhkých flanelek, se za chvíli vyjeví vážnost situace a dramaticky klenuté lkaní. Duše je možná svobodná, ale ve vší vážnosti. Nevzteká se, spíš se hrdě dme a pomalu nakračuje.


Vouna doporučím těm, kteří hledají další kousek v atmosféricky metalové muzice, která nemá základy v tvrdém jádru, ale ve volnější formě vyjařování. Ty, kteří hledají něco originálního a neobvyklého, musím tentokrát odbýt, protože na tohle téma jsou Vouna zatím krátcí. Dobře bude těm, kteří se rádi toulají a nehledají přitom nic netradičního, ačkoliv je spojení zmíněných stylů samo o sobě zajímavé.

 

 


Kapela: Vouna

Album: Vouna
Styl: cascadian doom metal
Vydáno: 11/2018
Země: USA
Vydavatel: Artemisia Records
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
Yianna Bekris - zpěv, všechny nástroje, koncept



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky