Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 91

Nedělní poslech 91

Victimer11.11.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Abstract Void a jeho album "Back to Reality".

Vody Nedělních poslechů mají být neprobádané a jako takové musím brát i ty, ve kterých pluje hudba Abstract Void. Prozatím mi byla zapovězena. Byla i vám? Jisté je, že díky ní se ocitáme v prostředí, kde divoké vlny mění svou povahu díky stylům, jenž je provází. Osobně jsem tak daleko proti jejich proudu snad nikdy nezašel. Povězme si tedy krátké entrée ke stylu, jakým se tento projekt prezentuje.


Chudák black metal. Již tak težce zkoušený šerým a depresemi nasáklým závojem shoegaze, je dál velmi mocně poháněn synťáky, aby zrovna ony nebohý black metal vrhly do vln zapomnění, kde jen sténá z dáli ve formě zkresleného krkavčího vokálu, jehož poloha není příliš vzdálená té, kterou se dřív pyšnili třeba Austere. První vlnu pak začnou sjíždět neživé rytmy osmdesátkových kláves, které do celkového dění výrazně promluví. Ono spojení blackgaze / synthwave je rázem zcela opodstatněné.


Hudba Abstract Void neustále peláší dopředu v rychlých otáčkách a čára, jenž za ní zůstává je slepencem dvou (vlastně tří) hudebních stylů, kterého se dříve drtivá většina obávala. Doba pokročila, není čas se bát. Minimálně kombinací, které se samy nabízí. Kdo však skutečně za tím vším stojí, zůstává otázkou. Jediná osoba, která má vše na starosti, zůstává v utajení a kdo by náhodou sázel na mimozemský původ, má smůlu v tom, že trvalý pobyt projektu je skutečně uváděn na Zemi. Spokojme se tedy aspoň s tím, myslím, že je to celkem jedno...


Hudební stylizaci doprovází i stylizace grafická. Ta je spojením přírodních motivů a počítačové grafiky, kdy mám pocit, že jsem v úvodu nějaké hry. Někde mezi Comodorre a současnými trendy PC, ve kterých se prd vyznám. K hudbě si ale svoje řeknu, ta je až moc blízko toho, co důvěrně znám. Vlivné kapely, které spojují osud Abstract Void v jeden jediný, si dosaďte dle vlastní fantazie, ale tenhle umělohmotně veselý skoro - black ve mně zanechává nostagicko pozitivní pocit, který mne klidným jen tak nenechá. Pro někoho už je to těžce za hranou, pro dalšího to může být zajímavá stylová úchylka, ve které se dá snadno najít, co je třeba. Emoce, nespoutanost a taneční rytmy naroubované na energickou melancholii.


Back to Reality je druhým albem projektu. Je to poslechovka, průvodce sny, kdy zavřete oči a na chvíli si promítnete události, co se již staly a spojíte je s těmi, co by mohly přijít. V dalších aspektech, kdy mám na mysli samotnou hranu kýče a nevkusu, zřejmě album selhává, ale neviděl bych to jen špatně. U mě minimálně v tom smyslu, že jsem zpozorněl a několikrát za sebou jej prolétl. A tuhle možnost dnes nabízím i vám.

 

 


Kapela: Abstract Void
Album: Back to Reality
Styl: blackgaze / synthwave
Vydáno: 10/2018
Země: ??
Vydavatel: Flowing Downward
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
??



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

kubánec / 18.11.18 10:09odpovědět

Mně se to líbí. Takové nenásilné.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky