Článek: Nedělní poslech 94

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 94

Victimer16.12.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Bliss Signal a její eponymní debut.

Zajít si do krámu Profound Lore a dychtivě sáhnout po něčem novém, není u nás na Echoes nic neobvyklého. Párkrát už se to stalo, stává se tak i tuhle neděli a počítám, že ani do budoucna tomuto zírání do výlohy neodzvonilo. Label pořád platí za skvělou značku lebedící si v různě křížených extrémních spolcích, kdy je úplně jedno, jestli dotyčný hraje grindcore nebo tvrdší elektroniku. Nejlépe pak když stíhá oboje.

Velkého podílu elektroniky nakonec není ušetřen ani dnes probíraný spolek. Bliss Signal je dvoučlenný projekt, v nemž se realizuje James Kelly, který dříve třímal v rukou skoro všechny nástroje, aby v Altar Of Plagues ničil dobré jméno black metalu (v dobrém). Druhým do party se stal Jack Adams, známý spíš pod pseudonymem Mumdance, v jehož žilách koluje klubová elektronická muzika. Spojení obou pak znamená přesně to, co lze z předchozích řádků vyčíst. Metalové zbytky a hodně elektroniky. Abstraktní, černé jako tma a z ní zírající laně. Tančit na ni ale nejde, protože to celé zní až příliš splašeně a neurčitě. Je to kombinace toho, co zbylo z black metalu, v šuplíku DJe a étericky atmosférických vizí.

Jsou to takové zvukově poničené sny. Přetrhané, příliš hlučné a mnohdy dost necitlivě přehozené z polohy klid uprostřed noci do stresu a strachu zůstat v klimbu. Jako rychlé útržky dějů, které se někdo pokoušel dát dohromady, ale pak se mu rozsypaly a je z toho akorát pěkný svinčík. Jsou rozmázlé všude kolem a hlavou se nese zvláštní zmatek, kdy neví jestli ještě sní, nebo si má naplánovat úklid vlastních představ. Hudba Bliss Signal je krátké intenzivní masírování, hluková koláž nočních vizí. Nezpívaná, instrumentální - to jen pro úplnost.

Půlhodinový experiment o střetu dvou světů a pohledů na muziku uteče jako nic. Pak by se měl každý zamyslet nad tím, co doopravdy zanechává. Já jsem trošku na vážkách. Album lze uchopit poměrně snadno, ale stejně si nejsem dvakrát jistý, jestli jsem ten správný adept pro vytvoření si vlastního názoru. Jsem pořád někde vedle, na jiné louce, s jinými laněmi a halucinacemi... Mám raději nižší frekvence a hlubší výlov fantazie, tady se na mě moc klepe a spěchá. Nakonec tedy vítězí experimentální okolí, které se mě sice snaží pohltit, ale úplně mu to nejde. Nechám tedy Bliss Signal těm, kteří jsou nastaveni trochu jiným směrem, než je ten můj současný. K vyzkoušení ale rád doporučím všem.

Kapela: Bliss Signal
Album: Bliss Signal
Styl: electronic / blackgaze
Vydáno: 9/2018
Země: Irsko / UK
Vydavatel: Profound Lore Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava: James Kelly & Jack Adams

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.