Článek: Nedělní poslech 95

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 95

Victimer30.12.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Echtra a její album BardO.

Poslední Nedělní poslech v roce 2018 je připsán americkému atmo projektu Echtra. Ten nepatří mezi úplné nováčky podzemní scény, na kontě má aktuálně již své čtvrté album, ale pořád se pohybuje jen po okraji deštěm provoněných lesů, než aby se skrz ně naplno rozezněl. Ale ono i EP A War For Wonder by se díky své délce dalo považovat za plnohodnotné album, takže na počtu zas tolik nezáleží. Za projektem stojí vetchý čeledín Jason Joshua Phillips, který působí i v dalších spolcích +/- podobného ražení. Ani jeho jméno však neberme jako něco bytostně důležitého.

Podstatné je poslání. Hudba Echtra symbolizuje jakýsi druh přenosu. Snad má i svůj duchovní rozměr, kdy black metal krotne a pozbývá divokého soundu vlivem putování mezi lidskou psychikou a napojení na přírodní síly. Konkrétně nové album se zaměřuje na pohyb po ose, jež se napíná mezi úmrtím a znovuzrozením. Ono se tohle zhudebnělé konání dá popsat mnohem poutavěji, ale podstatné bude jen to, že se během přehrávání BardO skutečně něco děje. Hudba se svým plazivě, v přítmí se krčícím sebevyjádřením, snaží evokovat duševní cvičení, kdy za pomocí blackmetalové zhýralosti, doomového tempa, akustických kytar a automatického bubeníka vniká pomalu do podvědomí.

A sama o sobě je pomalou a dlouhou exkurzí mimo pozemské bytí. Katarzí, zvukovým přemítáním. Důležitá je hypnotická poloha, jen zlehka se rozvíjející děj a dobře připravené nervy, neboť není každý den posvícení a už vůbec ne nálada na strávení podobných záležitostí. Chytlavost nula, pocit poslechu něčeho za hranicí chápání také nula. Tolik toho zase nechtějme. Hudba Echtra je takové tiché našlapování, ve kterém sice dojde na zrychlený krok a trochu paniky, ale jinak je to snově zastřená noční vyhlídka, črty a linky na noční obloze, které se promítají do podvědomí během poslechu.

Doporučení? Právě těm, kteří jsou na podobné rozjímání zrovna nastaveni, nebo takovým, kterým je dobře u pomalého blacku, jenž nemusí být sám o sobě pouhým blackem, ale rozmáchleším dobrodružstvím, byť pořád na samé hranici primitivnosti. Okolnosti pak nahrají tomu, že tahle věc bude učinkovat. V opačném případě pak může dojít k jistým nedopatřením, jako jsou nadávky nebo rozhazování rukama. Ale hlavně zachovat klid, tohle je vážně jen pro některé...

Kapela: Echtra
Album: BardO
Styl: drone / black / folk
Vydáno: 11/2018
Země: USA
Vydavatel: Temple of Torturous
Odkazy: bandcamp / oneirios web

Sestava: J. Joshua Phillips - všechny nástroje, zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.