Článek: Nedělní poslech 95

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 95

Victimer30.12.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Echtra a její album BardO.

Poslední Nedělní poslech v roce 2018 je připsán americkému atmo projektu Echtra. Ten nepatří mezi úplné nováčky podzemní scény, na kontě má aktuálně již své čtvrté album, ale pořád se pohybuje jen po okraji deštěm provoněných lesů, než aby se skrz ně naplno rozezněl. Ale ono i EP A War For Wonder by se díky své délce dalo považovat za plnohodnotné album, takže na počtu zas tolik nezáleží. Za projektem stojí vetchý čeledín Jason Joshua Phillips, který působí i v dalších spolcích +/- podobného ražení. Ani jeho jméno však neberme jako něco bytostně důležitého.

Podstatné je poslání. Hudba Echtra symbolizuje jakýsi druh přenosu. Snad má i svůj duchovní rozměr, kdy black metal krotne a pozbývá divokého soundu vlivem putování mezi lidskou psychikou a napojení na přírodní síly. Konkrétně nové album se zaměřuje na pohyb po ose, jež se napíná mezi úmrtím a znovuzrozením. Ono se tohle zhudebnělé konání dá popsat mnohem poutavěji, ale podstatné bude jen to, že se během přehrávání BardO skutečně něco děje. Hudba se svým plazivě, v přítmí se krčícím sebevyjádřením, snaží evokovat duševní cvičení, kdy za pomocí blackmetalové zhýralosti, doomového tempa, akustických kytar a automatického bubeníka vniká pomalu do podvědomí.

A sama o sobě je pomalou a dlouhou exkurzí mimo pozemské bytí. Katarzí, zvukovým přemítáním. Důležitá je hypnotická poloha, jen zlehka se rozvíjející děj a dobře připravené nervy, neboť není každý den posvícení a už vůbec ne nálada na strávení podobných záležitostí. Chytlavost nula, pocit poslechu něčeho za hranicí chápání také nula. Tolik toho zase nechtějme. Hudba Echtra je takové tiché našlapování, ve kterém sice dojde na zrychlený krok a trochu paniky, ale jinak je to snově zastřená noční vyhlídka, črty a linky na noční obloze, které se promítají do podvědomí během poslechu.

Doporučení? Právě těm, kteří jsou na podobné rozjímání zrovna nastaveni, nebo takovým, kterým je dobře u pomalého blacku, jenž nemusí být sám o sobě pouhým blackem, ale rozmáchleším dobrodružstvím, byť pořád na samé hranici primitivnosti. Okolnosti pak nahrají tomu, že tahle věc bude učinkovat. V opačném případě pak může dojít k jistým nedopatřením, jako jsou nadávky nebo rozhazování rukama. Ale hlavně zachovat klid, tohle je vážně jen pro některé...

Kapela: Echtra
Album: BardO
Styl: drone / black / folk
Vydáno: 11/2018
Země: USA
Vydavatel: Temple of Torturous
Odkazy: bandcamp / oneirios web

Sestava: J. Joshua Phillips - všechny nástroje, zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)