Článek: Nedělní poslech 97

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 97

Victimer27.1.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Hilyard a jeho debutové album Furthermore.

Cesty páně jsou možná nevyzpytatelné, cesty našich Nedělních poslechů mají své trasy poměrně jasně dané. Co možná nejčastěji se snažíme představit kapelu či autora, o nichž se toho ještě mnoho neví. S projektem Hilyard se velmi rád vracím do vyhlášené dark ambientní stáje Cryo Chamber, kde jsou všechny cesty vedoucí do tmy nekonečných prostor také určeny dost přesně na to, abychom mohli zapochybovat. Dominantní atmosféra v daném schématu temného minimalismu, leckdy s dalšími přesahy. Prakticky každá nahrávka je okouzlující a něčím přínosná. Přínosným pro tuhle neděli budiž i debutové album Furthermore, protože jeho zvukové vybavení nelze nechat bez povšimnutí.

Briana Hilyarda beru jako správného chlapíka na správném místě. Vdechl totiž svému hudebnímu dítku natolik zajímavou, vícevrstvou elektroniku, že je radost se v ní brodit, vznášet a odlétat do dalekých končin hlubokého vesmíru. Jeho němá hudba v sobě mísí prvky rozostřené drone music s analogově basující strukturou vedoucí k jinému poznání, než je to omšelé pozemské. Hlubiny vesmíru Hilyard a úkazy, které lze v jeho sektorech spatřit, beru jako velmi podmanivé a v prostředí dark ambientní komunity jako naprostý top její cinematicky orientované větve.

Gigantické útvary a v nich ukryté portály do dalších prostor tiše plynou kolem. Jen když jste k nim natočeni a přímo v jejich blízkosti, slyšíte jak monstrózně zní. Kdybych to převedl do roviny pozemského života, jako když stojíte na molu a přímo k vám tiše připluje obrovský tanker. Tiše a přitom děsivě. Přesně tak kolem vás plují vesmírem velké a těžko vysvětlitelné předměty. Hudba Hilyard je kombinací jejich syrového hluku a dalekých výhledů skrz nekonečno, odkud se ozývají poutavě atmosférické ozvěny lákající do svých pastí.

Po celou cestu, která zabere téměř hodinu oddechu od reality, se člověk (pokud tomu dá co má) ocitne ve spojení s cizím, ale obohacujícím tichým místem, kde jsou hranice tabu. Možná se tahle definice dá použít u mnohých dalších podobně ložených projektů, ale jde také o to, jestli je vůbec potřeba hledat slova. U Hilyard jsem se sice pustil do popisu jejich hudby, ale ve skutečnosti si myslím, že samotný poslech řekne mnohem víc. Je to na vás...

Kapela: Hilyard
Album: Furthermore
Styl: cinematic dark ambient
Vydáno: 11/2018
Země: USA
Vydavatel: Cryo Chamber
Odkazy: bandcamp / facebook / soundcloud

Sestava: Bryan Hilyard - elektronika, produkce, koncept

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 27.2.20 13:51

Vezmu to velice zkratkovitě přes hodnoty DR z MP3 / 320kbps. Vím, není to úplně směrodatný, ale i tak dostatečně vypovídající. Zde se kapela posunula na průměr šest. Na Budhovi jsou dvě skladby, který jsou na hodnotě pět a jde to slyšet, že tam něco hraje ještě míň, respektive víc. To, že kapela přešla z totálně přebuzený produkce (DR 3 a 4) trpící naprosto všemi nešvary proti kterým loudness war jde, na něco relativně poslouchatelnýho bych asi neprezentoval jako nějaký prozření v rámci loudness war nebo obecně v rámci jakékoliv „dynamiky“ zvuku v rámci metalu, protože ta nahrávka stále stojí na opačný straně spektra. Momentálně je trend takovej, že dost nahrávek je na DR 7 (už i Rutan si dal, zdá se, říct). Takže v rámci atmosferickýho metalu je DR 6 stále „krásně“ ořízlá nahrávka, která není přebuzená za hranici poslouchatelnosti. Mně osobně by třeba zajímalo, jak se kapela poučila směrem k vinylovému vydání. Spousta lidí to nepozná, nedocení, ale to si myslím, že je druhořadá věc a na jinou diskuzi. Ohledně dynamiky. Nový Ad Nauseam bude nahrávka, kde se o nějaké dynamice a přirozeném zvuku půjde bavit. Ale třeba i "raw master by Trey" posledních Morbid Angel je vlastně velice povedená věc.