Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 98

Nedělní poslech 98

Jirka D.3.2.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Hazards Of Swimming Naked a jejich album Take Great Joy.

Hazards Of Swimming Naked je lehce podezřelý název pro vícečlennou formaci z australského Brisbane, která tak jako jejich krajané sleepmakeswaves (a nejen oni) zkouší odhalit další, dosud neprobádaná zákoutí instrumentálního post-rocku. Pokud si jako posluchači vůbec připustíme fakt, že taková nějaká zákoutí ještě zbyla, lze k téhle kapele přistoupit s jistou mírou zvědavosti vlastně oprávněně. Deska Take Great Joy sice není o revolučních přístupech, ale o invenci, nápaditosti a citu pro atmosféru určitě ano.

 

Při poslechu nahrávky se vám možná budou hlavou honit různá jména, z nichž asi nejvíc nahlas bude slyšet vliv GodspeedYou!BlackEmperor, případně jejich méně známých kolegů Lost In Kiev. Stejně jako oni, tak i tato kapela svou instrumentální produkci protkává nasamplovanými promluvami, které netvoří hlasovou linku ve smyslu zpěvu, ale spíše dotváří celkovou atmosféru a jistou „filmovost“ desky. Mezi dalšími vlivy nelze nezmínit japončíky Mono a pak samozřejmě i Mogwai. Někde na průsečíku všech těchto kapel můžete hledat těžiště tvorby HOWN.

 

Hazards Of Swimming Naked band

 

Ve smyslu post-rockové rovnice „klid před bouří - bouře - klid po bouři“ je tahle parta zatížená hlavně na ten klid a jejich deska je laděná odpočinkově, snivě a až na výjimky se nebouří (výjimkou může být skladba I Don’t Know This Road, která naopak chrastí za vydatné pomoci zvukových destrukcí až zbytečně moc). Výjimkou je i skladba sofðu unga ástin mín, která je zpívaná islandskou zpěvačkou, a i když je docela fajn, do dramaturgie desky zapadá poněkud ztěžka.

 

Většinově je tohle album lehká kytarovka, která si se svým posluchačem hraje pouze do určité míry, spíš ho ale nechává volně dýchat a unáší ho na lehce zvlněné hladině střízlivých pocitů a nálad. Ona kytarovka je navíc příjemně obohacována o další stopy, v úvodu zazní lesní roh, nejen v závěru smyčce, svůj prostor dostane i piano. A i když by podobný výčet mohl svádět k představě o velkých aranžích, HOWN všechny hostující hudebníky docela krotí a přidělují jim role spíše vedlejší, jakkoliv pro výsledný efekt důležité.

 

Ten efekt podtrhuje i krásně zpracovaná CD edice, která lehce připomíná vinylový gatefold, i když dalšími artefakty ve smyslu bookletu, fotek a podobně poněkud šetří. Za sebe si nedokážu odpustit poznámku v tom smyslu, že podobná produkce by snesla mnohem vzdušnější a dynamičtější zvuk, ale chápu, že každá doba má svá úskalí a svoje bolesti. Na druhou stranu zvuk je slyšitelně potrhaný jen na několika málo místech a většinou je prostě jen natlačený někam, kde by vůbec nemusel být.

 

 


 

Kapela: Hazard Of Swimming Naked

Album: Take Great Joy

Styl: cinematic post-rock

Vydáno: 11/2018

Země: Austrálie

Vydavatel: Bird’s Robe Records

Odkazy: bandcamp / facebook / discogs

 

Rick Anzolin

Cameron Diery

Adrian Diery

Gareth Rigden

Michael Gagen

Chris Lait

 

hosté:

Bjarnheiður Kristinsdóttir - hlas
Joyce Shek - horn in f
Zinia Chan - piano
Richard Grantham - solo viola
Alex McPherson - solo cello

kvartet:
Imogen Eve - housle
Inga Francks - housle
Richard Grantham - viola
Alexander Mcpherson - cello

 

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky