Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
PHIL COLLINS: Ještě žiju

PHIL COLLINS: Ještě žiju

-krusty-29.4.2018
Autor to na přebalu vystihnul přesně: "Ať už jste fanoušek či fanynka, nebo vás jen zajímá, co je opravdu zač ten otravný chlápek, který 30 let ne a ne zmizet z hitparád..."

Spolu s kolegou Sorghem se přiznám k jedné věci, cituji: „Nemám rád Phila Collinse, to říkám na rovinu. Jeho podivně mečivý projev ve spojení s jeho postupujícími kouty mi svírá půlky a nahání husí kůži. Proto i Genesis jsem míjel a zatracoval“. A tak vlastně ani nevím, proč jsem se vydal na sebemrskačskou pouť čtyřistatřicetistránkovou biografií „kozla“ Collinse. Ale nalejme si čistého vína: staré Genesis mám rád a dokonce moc rád, protože je to tak moc ulítlá hudba. Mám je rád ještě BEZ Collinse, S Collinsem a částečně už JEN s Collinsem. Tedy období od Trespass (1970) po Wind & Wuthering (1976) + výjimky z pozdější doby. Když se na ty letopočty dívám, bylo by jednodušší podmínit dle mne tu nejzajímavější éru Genesis přítomností Petera Gabriela nebo Stevea Hacketta – a je to. Přesto je Phil Collins zajímavá postavička a troufám si tvrdit, že i jistý fenomén. A co budeme nalhávat: hlavně díky němu mají Genesis na svém kontě přes 100 milionů prodaných desek.

 

genesisold

 

Vždyť období mého dospívání byl Collinse plný éter a před jeho přeslazenými a slizkými hity nebylo možné uniknout nikam. Stejně jako u Queen jsem byl překvapen i u Collinse, že kdysi tvořil relativně tvrdou a odvážnou hudbu. A k té nezbývá než se časem prokousat.

 

 

 

Vzhledem k aureole, která interpreta obklopuje, je nabíledni, že se jedná o nejlépe zpracovanou biografii, kterou jsem za poslední dobu četl - minimálně po stránce grafiky. Plnobarevná vkusná obálka, čtyři černobílé fotopřílohy + sem tam fotografie i v textu dělají z knihy „Ještě žiju“ atraktivní zboží. Zboží, které se čte i přes svoji megadélku snadno a samo.

 

collins text 1

 

Nevím, zda se krátký popis obsahu bude lišit od biografií jiných interpretů. Je to vlastně stále o tom stejném – pochopitelně. Collinsovo dětství, kdy už tehdy vykazoval vlohy ke komediantství ať už v oboru hudba, divadlo nebo film (vše vlastně v životě bohatě zúročil; věděli jste, že si zahrál v beatlesovském Perném dni?), jeho první pokusy s hudbou v kapele, příchody a odchody, to vše v kulisách londýnské periferie. Na straně 93 se začínají věci dávat do pohybu a na scénu přichází jeho osudová kapela Genesis, která se více či méně jeho životem proplétá až do konce knihy. S kumpány Mikem Rutherfordem a Tonym Banksem jej evidentně pojí komplikovaný vztah plný kolegiální soudržnosti, až lásky...ovšem nezbytně míchaný s únavou kapelním životem a chutí plnit si svoje soukromá přání. Ano, Collins působí jako rozervaný skoro-schizofrenik, který si neustále stěžuje na kvanta práce a nemožnost relaxu. Na druhou stranu, v momentě kdy se mu naskytne jakákoliv nová výzva, to nevydrží a opět se vrhá do nových dobrodružství (hraní s big bandem, produkování, hudba k filmu, nahrávání a koncertování s jinými interprety, filmové role, hudba k muzikálu...). Krásně to dokládá jeho účinkování na rozporuplném dvojkoncertu LiveAid 1985, kdy vystupuje v jeden den ve Wembley (vystoupení se Stingem) a v americké Philadelphii (kde doprovázel na bicí totálně sjeté Led Zep). S nadsázkou a vtipem sobě vlastním popisuje i svoje manželské eskapády. Tenhle týpek se třikrát ženil a třikrát rozváděl, takže ví, o čem je řeč. Je rozkošně úsměvné, jak se sám sebe zoufale ptá, proč mu manželství nikdy nevydrží, přestože ženu a děti vždy bezmezně miluje, kupuje jim domy s bazény, platí dovolené...ale na tom půlročním turné, následném nahrávání, filmování a produkcí zpěvačky z Abba prostě být musí, to se na mě miláčku nezlob. Na závěr až slza ukápne, když čteme, že celý klan Collinsů drží při sobě a se všemi dětmi, posbíranými ze všech manželství má nadstandardní vztahy. To by až jeden řekl, že je ideální se o děti nějakých dvacet let naprosto nestarat a potom je jenom uplácet a rovnat si svědomí. Ale nejsem tu proto, abych soudil Collinse jako člověka, manžela a muzikanta. Jen chci ukázat, jak vtipně a úsměvně je kniha psána. A upřímně. Vždyť co může Collins ztratit?

 

 

Spisovatelův život je celý o jedné jediné věci – o využití nabízené šance. Když byli Genesis bez zpěváka a nedařilo se najít následovníka Petera Gabriela, prostě se zkusil postavit za mikrofon. Zkusil to. A na druhém konci rovnice je Phil Collins, žijící podzim svého života jako jedna z nejdůležitějších person zábavního průmyslu. Tedy Phil Collins zpěvák, skladatel, producent, herec a bubeník.

 

Dobrá biografie by měla probudit zájem o interpreta. A i já jsem se po zavření poslední stránky přesídlil k Discogs a YouTube, abych si doplnil vzdělání a podíval se na to, o čem jsem ty čtyři dny vlastně četl.

 

phil

 

Phil Collins je možná narcis, egoista a nádiva, ale svůj život přesto popisuje s pokorou a s velkou porcí suchého anglického humoru. To, kam to profesně dotáhnul, označuje za maximum, kam se dostat dá – a právě s tím mám osobně problém, protože pokud vás poslouchají a kupují statisíce a miliony lidí na planetě, podle mě není důkazem, že jste nejlepší. Jste pouze (?) nejlepší v tom, jak to dostat mezi lidi. Což ...vlastně znamená být nejlepší. A je to!

 

Kniha je stylisticky velice čtivá, v detailech přesná a za celou dobu si nepamatuji, že by mě něco vysloveně praštilo do očí (překlep, chyba, naivní překlad). Tradičně mi trošku schází minimálně sólová diskografie + obaly alb (o kterých se v textu mluví).

 


 

Napsal: Phil Collins

Žánr: autobiografie

Vydavatelství: DOBROVSKÝ s.r.o. (Knihy Omega)

Originál: Century/Cornerstone Publishing 2016 (NOT DEAD YET: The Autobiography)

Počet stran: 432

Překlad: Ing. René Fejl



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kruppe / 7.8.22 11:17

Naslapany mesic,ktery urodil dalsi desku/desky do top ten roku.Predevsim Chat Pile:Gods country.Kazdodenni poslechova zavislost.Jestli mate radi Daughters,tak by se mohla deska libit.Imperial Triumphant.Vile Luxory neprekonano,ale rozhodne lepsi nez Alphaville.Wake-Thought form descent.Ja ten jejich moderni metal mam proste rad.Treti Panzerfaust me proste uz nebavi,Nejak tam nemuzu najit neco noveho,ceho bych se chytil.White Ward dobra deska,ale stale si radsi poslechnu jejich debut.V ocekavani veci pristich se tesim na nove Brutus.Vypustene 2 songy me zatracene bavi.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky